Kostel sv. Jiří a zvonice Psinice | Kam s dětmi – aktivity pro děti a jejich rodiče

Kostel sv. Jiří a zvonice Psinice

> Popis

Kostel sv. Jiří je písemně doložen už z r. 1357, při jeho opravě v r. 1950 byly v základech zvonice nalezeny kostry lidí, jejichž stáří bylo odhadnuto na 1000 let (pravděpodobně hromadný hrob vyhubeného rodu Vršovců). Zřejmě byl kostel původně vystavěn v románském stylu, po přestavbě na počátku 16. stol. a po úpravách kolem r. 1870 má v současnosti pozdně gotický ráz. To potvrzují hrotitá okna v hlubokých špaletách, dílem s původními ozdobnými kružbami. Před jeho obdélníkovou lodí je pětiboký presbytář s obdélníkovou boční sakristií na severní straně. Nároží lodi jsou na jižní straně zpevněna opěráky. Nad západním koncem hřebenu střechy se tyčí štíhlá vížka, tzv. sanktusník. V něm býval menší zvonek, na nějž se zvonilo při mších při pozdvihování. Ale od 16. stol. už přišly do módy zvony větších rozměrů, kterým kostelní sanktusníky nepostačovaly. Ty bylo zvykem zejména ze stavebních důvodů umisťovat do samostatně stojících zvonic. Jeden z nejhodnotnějších příkladů takové stavby vidíme zde. Tato dřevěná zvonice pochází z konce 17. stol., její konstrukce vychází z kombinované konstrukce vzpěradlové a štenýřové (tzv. štenýře jsou vlastně rohové sloupy, vzpěry jsou šikmé trámy v trojúhelníkové vazbě). Z tohoto konstrukčního systému vychází i její tvar – dolní část je osmiboká, horní patro je čtyřboké, střešní část končí strmou špicí – svislá linie navozuje dojem gotiky. V horním patře v trojúhelníkové zvonové stolici byly původně umístěny dva zvony. Jeden z nich byl za první světové války zrekvírován, zbyl jen zvon sv. Jiří. Ve hřbitovní zdi je zazděno empírové poprsí dámy – patrně pozůstatek z některého bývalého náhrobku. Před kostelem u silnice stojí socha sv. Jana Nepomuckého, pocházející z r. 1771 od nezjištěného autora. Světec, vytesaný z bílého pískovce, je zobrazen jako mladý kanovník. Stojí v klidném postoji s mírně předsunutou pravou nohou. Pravou rukou objímá silný krucifix, který v patce přidržuje druhou rukou. Tvář s otevřenýma očima, pootevřenými ústy a s baňatým nosem působí spíše roztomile než přísně. Podstavec sochy tvoří hranolový sokl, na něm vysoký – ze stran se zužující – dřík sloupu. Na jeho přední straně pod římsou je dvojice reliéfních lístků, mezi nimiž je umístěna datace vzniku sochy, na zadní straně jsou datace její obnovy. Mezi římsou a soklíkem je úchyt, na němž bývala zavěšena lucerna.

> Otevírací doba

dle webu

> Kontakt