Pomník Adolfa Kašpara | Kam s dětmi – aktivity pro děti a jejich rodiče

Pomník Adolfa Kašpara

> Fotogalerie

> Popis

Při cestě po červené značce z Alžbětína na Čertovo jezero se mnozí turisté zastavují u skromného pomníčku malý kousek stranou od této cesty. Na tomto místě zemřel 29.6.1934 Adolf Kašpar, významný český grafik, ilustrátor, malíř, ale i výborný akvarelista. Jeho akvarely ukazují severní Moravu, Rusavu, Slovensko, Dubrovník. Byl také grafikem, vytvářel jemné listy, lepty, litografie a linořezy. K rozcestí u pomníku vede červeně značená turistická trasa z Alžbětína na Čertovo jezero. Asfaltový povrch a přijatelné stoupání je vhodné i pro procházky s kočárkem či projížďku na kole. Na cestu je motorovým vozidlům vjezd zakázán, takže řidiči budou muset zaparkovat u obchodů v Alžbětině u hlavní silnice (např. waypoint PK) a vydat se pěšky . Tato červeně značená cesta dále stoupá až k Čertovu jezeru, dále přes Rozvodí k Černému jezeru, k rozcestí u Bílé Strže a dále na rozcestí Na statečku pod Ostrým a dále po hřebeně. K tomuto rozcestí vede i modře značená turistická značka z Železné Rudy od benzínové pumpy. Tato cesta je už ale více "přírodní" a není tolik vhodná pro kočárek. K pomníku se můžete vydat i po naučné stezce „Sklářská“ (NS Sklářská) vedoucí z Alžbětína od státní hranice. Také tato trasa je více „terénější“ a také je delší. Pomník je na území Chráněné krajinné oblasti Šumava a zároveň kousek od Přírodní památky Královský hvozd (PP Královský hvozd), kde důvodem ochrany jsou geomorfologické útvary, skupiny stromů a porosty a přirozené přírodní ekosystémy se všemi jejich součástmi, rostlinnými a živočišnými společenstvy. Budete-li chtít vstoupit na toto území Královského hvozdu pohybujte se jen po značených či zpevněných cestách a jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. ŽIVOTOPIS Adolfa Kašpara: Adolf Kašpar se narodil 27. prosince 1877 v Bludově u Šumperka jako třetí syn z druhého manželství obchodníka Jana Kašpara. Poté co jejich dům roku 1888 vyhořel se rodina přestěhovala do Olomouce. Tam vychodil německou měšťanku (česká v celé Olomouci nebyla), potom nižší české gymnázium a německý učitelský ústav (český nebyl). Žák nebyl dobrý – jedničky a dvojky měl pouze z kreslení a krasopisu. Právě na učitelském ústavu upozornil na svůj nevšední malířský talent svým kreslířským nadáním. Pracoval na ilustračních studiích květin pro přírodovědce prof. Františka Polívku pro knihu Květena zemi Koruny České. Profesor Polívka ho bez váhání doporučuje významnému olomouckému knihkupci a nakladateli Romualdu Prombergerovi jako ilustrátora českých kalendářů. Ten vydává roku 1899 jeho ilustrace k Mickiewiczově Paní Twardovské a seznamuje ho s akademickým malířem Hanušem Schweigerem. Tomu pak Kašpar pomáhá s nástropní malbou knihovny na zámku Kreuzenstein hraběte Wilczka, poblíž Vídně. Vlastně známý ilustrátor se z něj stal ještě během studia. Jezdil do "Babiččina údolí" studovat kraj a lidi, zachycoval výrazné typy - od dětí až po stařenky a stařečky, lid obyčejný i panstvo. A právě toto vše použil k ilustracím knihy. Tak v roce 1902 vznikla Kašparova Babička. Pochvalně se o těchto ilustracích tehdy vyjádřil i velmi přísný kritik, tehdejší rektor Akademie, J.V. Myslbek, který řekl: "Je škoda, že Božena Němcová nemůže vidět tyto perly". Je pravda, že ho nesužovaly žádné velké starosti, o to se pečlivě starala sestra pana Prombergera, finanční prostředky zase zaháněl pan Promberger sám. A hodně tomu všemu pomohla i láska. Sestra pana Prombergera, paní Řepková, měla dceru, a do té se mladý Kašpar zamiloval a roku 1907 se koná na Velehradě svatební obřad. Do roka se narodila Kašparovům dceruška Jitka. A láska mu dodávala křídla, ilustroval Nerudovy povídky Romance štědrovečerní, Kam s ním?, Z letních vzpomínek. V roce 1911 se Kašparovi odstěhovali do Loštic, kde jim s koupí domu pomohla matka jeho ženy. Roku 1905 vyšla v Ottově nakladatelství Jiráskova Filozofská historie s Kašparovými ilustracemi, stejného roku vytvořil svůj nejvýznamnější lept Loutkové divadlo. Postupně vznikají ilustrace k dílům Aloise Jiráska - F.L.Věk (začíná r. 1911), Bratrstvo, Temno (1920-1921), Na dvoře vévodském a Balada z rokoka. V letech 1923–1926 ilustroval také Jiráskovo U nás, kde do čtvrtého dílu namaloval dvojportrét mladé Boženy Němcové s Josefem Němcem na jiřinkové slavnosti v České Skalici. Z tvorby Karla Václava Raise ilustruje romány Zapadlí vlastenci (1923), Kalibův zločin, Západ, Stehle, O ztraceném ševci a Pantáta Bezoušek. Svými kresbami také doprovodil novelu Františka J. Rubeše Pan Amanuensis na venku, aneb putování za novelou popisující život na venkově ve 30. letech 19. století. Pro Zikmunda Wintera vytváří sugestivní pérovky k jeho románu Mistr Kampanus, který vyšel roku 1909 v Ottově nakladatelství. Své oblíbené spisovatelce Boženě Němcové ilustruje romány Pohorská vesnice (1919-1920) a Pan učitel. Růženě Svobodové doprovází svými kresbami její román Pokojný dům. Nelze se nezmínit o ilustracích k básni Františka L. Čelakovského Toman a lesní panna. Adolf Kašpar v mládí rád cestoval, jako umělec každé doby. Byl v Benátkách, ve Florencii, poznal Paříž, Krakov, rakouské Alpy a Německo, potuloval se rád po Slovensku. Největší láskou mu ale byla jeho rodná Morava, Haná, kde vystudoval, kde se narodili jeho rodiče i matka jeho ženy. Nezapomněl ani na svůj rodný Bludov. Když byl v roce 1926 požádán svým spolužákem a přítelem, tehdejším starostou, o výzdobu připravovaných Pamětí obce Bludova ochotně vyhověl. Namaloval sedm kreseb (kostelíček, dvakrát zámek, Divišův statek, hostinec Korbílek na Zámečku, pohled ke kostelíčku z Hradské cesty a oznámení o zrušení odúmrti) a jeden akvarel (pohled na Bludov z Učitelova vrchu). Obec mu vděk vyjádřila jmenováním čestným občanem.Do Bludova se potom ještě několikrát podíval, naposledy v roce 1931. Poslední léta trávil ve valašské Rusavě. Tam maloval venku, toulal se po krajině, maloval kostelíčky, kaple, pohřební průvody, svatební veselí, hostinec a jeho návštěvníky, zámečky a jiné. Kreslil děvčata a muže v krojích, stařenky i děti, ševce u verpánku. Akvarely střídaly lepty, perokresby, grafiky a oleje na plátně. Na každou ilustraci knihy se pečlivě připravoval. A tato pečlivost se mu stala osudnou. Pro připravovanou knihu Paní komisarka se vydal do Železné Rudy, nasbírat nové motivy k ilustracím. Byl červen a na Šumavě nejkrásnější počasí. Bylo horko a na nebi ani mráček, louky rozkvetlé. A tady, když si chtěl odpočinout, upadl a zemřel na mrtvici dříve, než se jeho žena Jitka stačila otočit. To bylo 29. června 1934. Asi jako jediný bludovský rodák je pochován na čestném hřbitově českého národa – na pražském Slavíně na Vyšehradě. Dne 30. června 1935 mu byl v Bludově poblíž zámku odhalen pomník. Bronzovou plaketu od sochaře Scheinosta darovalo ministerstvo školství a národní osvěty. Na bludovském rodném domku má pamětní desku, stejně jako na domě v Praze u Karlova mostu, kde nějakou dobu žil. Je po něm pojmenována jedna z hlavních bludovských ulic. Odbornou kritikou bývá považován za pokračování a završení mánesovské a alšovské tradice českého výtvarnictví. První jeho samostatná souborná výstava se uskutečnila v roce 1922 v síni České grafické unie. Později, po válce, bylo realizováno několik souborných výstav v Praze a dalších českých a moravských městech. V současné době je uložena většina ilustračních celků v Národní galerii v Praze, Památníku národního písemnictví na Strahově a ve veřejnosti přístupném Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích, který spadá pod Vlastivědné muzeum v Šumperku. O životě a díle umělce vyšla na konci padesátých let obsáhlá monografie napsaná Václavem Schejbalem, doplněná bohatým obrazovým materiálem.

> Otevírací doba

volně přístupné

> Kontakt