Vypravte se tam, kde na Vás dýchne středověk – na hrad Potštejn!
Potštejn, hrad, o kterém mi zasněně vypráví moje babička pokaždé, když se zmíním o Orlických horách. Nikdy mi nezapomene říct o lipové aleji ve vesnici a čerstvém lipovém čaji....
Ano, nalákala mne! A tak jsme se vydali po stopách naší milované babičky.
Cesta ubíhala příjemně, vítr nám vál do vlasů a zpoza mráčku vykukovalo sluníčko. Zaparkovali jsme v podhradí, u vesnice se stejně krásným jménem – Potštejn. Jen jsme vylezli z auta, náš malý cestovatel uprchl do pole, nalákaly ho obří senná kola rozesetá kolem dokola. To nás dva nalákaly třešně, které zrovna zrály nad naším zaparkovaným autem.
První zastávka byla nečekaná, o to krásnější. S plnými bříšky jsme se vydali na strmou, ale krátkou procházku do kopce. Sluníčko pražilo čím dál víc, ale naštěstí pro nás vede stezka k hradu lesem.
Jen jsme vystoupali o trochu výše, naskytl se nám krásný výhled na celé Podorlicko. Krajina byla o to krásnější, že hned vedle nás vylétl z pole čáp! To se přece jen tak nevidí. Pokochali jsme se a prošli jsme první bránou.
Dýchl na nás středověk......na nádvoří bylo skoro pusto, jen u malého občerstvení se krčila banda chlapů zvaných „Dědkostav“. Tito zasloužilí pánové opravují hrad dobrovolnicky už několik let a díky nim je to opět kouzelné místo. Na celém nádvoří bylo krom zmíněné bandy i mnoho rozkvetlých květin, krásné posezení a, světe div se, dokonalé pískoviště i s dělem a bábovkou ve tvaru hradu! Pepík se na hřiště přímo vřítil. A my se vřítili do občerstvovací zóny, zmrzlina nás zachránila před vzplanutím z horka.
Hrad je samozřejmě možné si prohlédnout, ale pouze s průvodkyní a ta provází jen skupinky nad 5 osob. O to víc nás překvapilo, jaký má tento krásný hrad malou návštěvnost. Byli jsme tam sami. Skupinka, která šla před námi byla plná dětí, ale měla už uzavřenou kapacitu. Milý pán v okénku nám sdělil, že budeme muset počkat, jestli někdo dorazí a půjde s námi. Nám to ale vůbec nevadilo. Tak pěkné místo jsem opravdu dlouho neviděla. Pít bylo co, hrát si bylo kde a stín nám poskytovala spousta slunečníků okolo.
Dočkali jsme se! Přišel! Sice jen jeden tramp, ale za to, že jsme čekali dobrovolně a bez řečí skoro dvě hodiny, s námi paní průvodkyně přece jen vyrazila. Prohlídka hradu s ní byla rájem pro uši. Uměla to všechno odvykládat zajímavě a přesně. Dokonce uměla zaujmout i našeho malého Josífka, který jí poslouchal jakoby všemu rozuměl. A co víc! Ukázala mu sklepení se „strašidly“, vzala ho mezi kozí stádo, které se po hradě potuluje, povykládala mu o tajemném hradním pokladu a nakonec mu ukázala i včelí úl, do kterého bylo vidět.
Když skončila prohlídka hradu Potštejn, ze které jsem byla opravdu paf, myslela jsem si, že mě jen tak něco nepřekvapí. O to vykulenější jsem byla ve vesnici, kde krom slavné lipové aleje mají i hřiště s hradem a koňmi, které táhnou povoz. Pepík byl nadšený, vše vesele obíhal a komentoval. Potom, co jsme se vyřádili na hřišti s výhledem na hrad, vydali jsme se lipovou alejí podél řeky na procházku a narazili jsme na krásnou travnatou pláž u malého jezu. Koupání bylo zpestřením celého dne.
Náš dokonalý výlet jsme zakončili v ještě dokonalejší cukrárně, kde mě pán nazval „blonďatým mladým copánkem“ a zvedl mi sebevědomí o dvěstě procent :)
Díky babičko! Ano, do Potštejna se určitě vrátím a doporučuji to i Vám! :)
Pro Kamsdětmi.com Milada Kubátová
11. 7. 2018
> Komentáře