S batoletem po horách, III.díl
Kam s dětmi v zimě? Přece na hory! A kam s batoletem, kterému lyže nic neříkají? Přece na výlety po horských boudách! Po dvou krkonošských výpravách se tentokrát vypravme do Orlických hor, konkrétně na oběd do Srubu Karolina v Déštném v Orlických horách.
O Srubu Karolina v Deštném jsem poprvé slyšela od rodičů mého přítele a byla to slova plná chvály. "Až příště budete v Orlických horách, určitě tam s Eli zajděte, restaurace je nekuřácká a vaří skvěle", lákala nás na podzim 'tchýně'. A tak když jsme se před nedávnem jeli do Deštného podívat na Orlický skimaraton (dříve /ještě jako bezdětná/ jsem občas takové závody běhávala) a dostali kolem poledne hlad, směřovaly naše kroky právě do Karoliny. Srub se nachází přímo u sjezdovek, tedy na opačném konci Deštného než běžecké tratě, ale procházka před obědem přišla vhod.
Již zvenku nás Karolina příjemně překvapila, jde vskutku o srub kanadského stylu. I restaurace vypadala útulně a když jsem v rohu místosti uviděla dětský koutek, zajásala jsem: "To bychom se mohli jednou naobědvat v klidu!" Moje radost ale bohužel netrvala dlouho. U nedalekého stolu seděla skupina mladíků v tričkách s nápisem Sokol Libchavy a byla to skupinka velmi hlučná, velmi agresivní a ano, hádáte správně, velmi opilá. Podotýkám, že hodiny ukazovaly půl jedné odpoledne. Několik minut jsme váhali, zda odejít a v klidu spořádat klobásu v bufetu u vleků nebo se snažit hlučné hosty nevnímat. Rozhodnuta pro variantu B jsem se vydala pro dětskou židličku. Než jsem k ní došla, jeden z mladíků po židličce chňapnul, předstíraje batole si na ní sednul a během vteřiny udělal z krásné dřevěné židličky třísky na zátop. Celá povedená partička měla z této vylomeniny velkou legraci a personál jen bezmocně krčil rameny. To už se ve mě začala pěnit krev a požádala jsem tedy paní servírku (napoprvé velmi slušně), zda by mladíky prostě a jednoduše nemohla vyhodit, aby se ostatní hosté mohli v klidu najíst. "Jistě, dopijí poslední pivko a už jim nebudeme nosit další", odvětila. Nejen my, ale dalších zhruba sedm rodin s dětmi, jsme netrpělivě očekávali odchod reprezentantů Sokola Libchavy. K překvapení všech ale na jejich stole během dalších minut přistála nová runda destilátů i pivních moků. Mezitím jeden z mladíků usnul a začal hlasitě chrápat, zatímco jeho kamarádi pokračovali ve veselí. Snažila jsem se v dětském koutku uklidnit stavěním dřevěné železnice, taťka zatím srkal Kofolu a proklínal svou matku, že se nám o Srubu Karolina vůbec zmínila. Věřte nebo ne, fotbalisté nakonec Srub Karolina asi po půlhodince opustili!
Ale abych nebyla nefér, musím se zmínit o Karolině i pozitivně. Jídlo bylo skvělé a porce obrovské za přijatelné ceny. Já si objednala menu, k výborné polévce jsem dostala malinkatý křehoučký kroasán a kuřecí nudličky na medu s rýží jsme ani nemohla dojíst. Dětský koutek plný hraček dcera prozkoumala důkladně. Restaurace je nekuřácká, jakož i celý penzion. Srub je bezbariérový, resp. jeho přízemní část. Bohužel Eli byla nucena obědvat v mém náručí (další židlička už nebyla) a místo na přebalování jsem hledala marně (což je u restaurace zaměřené na rodiny s dětmi s podivem).
Nebýt našeho nemilého zážitku bych dala Srubu Karolina stoprocentně palec nahoru. Bohužel je ale mé hodnocení chováním mladíků ovlivněno. Ale protože jsem chtěla k této události znát vyjádření někoho z vedení srubu, o chystaném článku jsem napsala na kontaktní e-mail. Odpověď mě přivedla do rozpaků. Na jedné straně jsem se dočkala omluvy, na straně druhé v podstatě omlouval zástupce Karoliny sportovce ze Sokola Libchavy, kteří prý mají za vzor českou fotbalovou reprezentaci a ta se v nedávné době chovala na reprezentačních srazích podobně. Na takový argument se jen těžko hledají slova...
Dáme s rodinou Karolině při příští návštěvě Deštného druhou šanci? A dali byste jí druhou šanci vy?
Na vaše komentáře se za redakci Kam s dětmi těší
Vendula Purmannová
Více o Srubu Karolina najdete na www.srub-karolina.cz.
19. 3. 2011
> Komentáře