Pohybové aktivity dětí od miminek až po školáky
Přinášíme vám další z článků se seriálu o zdravém životním stylu dětí i jejich maminek z per odborníků našeho partnera Fitnessie, tentokrát na téma pohybu a fyzické zdatnosti od nejmenších až po školáky. Nechybí tipy a zásady zdravého sportování.
Pohybová aktivita se stává základní potřebou člověka již od narození. Stimuluje tělesný vývoj a pozitivně ho ovlivňuje, nedostatek pohybu se může projevit i v nepříznivém působení rozvíjení funkcí jednotlivých orgánů i organizmu jako celku.
.jpg)
Od prvních dnů svého života získává dítě základy svých motorických schopností, na kterých pak může stavět své další pohybové možnosti. Patří k nim rozmanité využití řečové motoriky a především vzpřimování na horních a dolních končetinách, jehož konečnou fází je chůze, kterou zdravé dítě ovládne kolem 1 roku věku, nejpozději však do 18 měsíců. Deficity v tomto období mohou vést k poškození držení těla během následujícího vývoje. S ovládnutím chůze však význam vhodné pohybové aktivity neztrácí na své důležitosti. Během prvních let života i v předškolním věku si dítě míru pohybové aktivity do značné míry reguluje samo. S příchodem do školy však začnou převažovat omezení nad stimulacemi, přestože z hlediska vývoje a budoucí výkonnosti by tomu mělo být přesně naopak. Dítě je nuceno dlouhodobě udržovat polohu sedu ve školní lavici, což je značná zátěž s převažující statickou formou svalové práce.
Právě v dětském věku je pohybový systém velmi citlivý na nepřiměřenou strukturu tělesné zátěže a nedostatek pohybové aktivity. Tato skutečnost patří mezi hlavní příčiny stále rostoucí prevalence obezity, vadného držení těla (VDT) a dalších obtíží pohybového aparátu.
Přestože je důležitost pohybové aktivity všeobecně známa i mezi širší veřejností, konkrétní opatření a doporučení, která by umožnila zdravý pohybový vývoj, zejména u školních dětí, stále příliš rozšířena nejsou, protože se velmi častěji setkáváme s VDT, obezitou, špatnou koordinací, atd.
Vůle dítěte se malou měrou začíná projevovat v pohybové aktivitě asi od poloviny prvního roku. Pohybové projevy jsou v tomto životním období též jediným ukazatelem duševního vývoje. Základ celé motoriky se vytváří už v embryonálním vývoji. V prvním roce života získává dítě základ svých motorických možností, na nichž pak může stavět své další schopnosti. Patří k nim vzpřimování na horních a dolních končetinách, vývoj řečové motoriky a vrcholem je potom chůze. Rozvoj motorických funkcí dítěte probíhá z polohy na břiše, na zádech a na boku.
Ve 2. roce života dochází k vyzrávání vzoru chůze. Hrubá motorika se mezi 2. a 3. rokem života vyvíjí natolik, že se dítě naučí střídavou chůzi do schodů, jízdu na tříkolce, šplhání po prolézačkách, krátký krok do dálky a stoj na jedné noze, či seskoky ze schůdku. Objevuje se také začátek běhu, který dítě plně ovládne na konci 3. roku.
Pro období mezi 3. a 6. rokem života je typická velká pohybová potřeba i pestrost činností. Motorický vývoj v této periodě lze charakterizovat jako stálé zdokonalování pohybové koordinace, hbitosti a elegance. Pokračuje kvalitativní a kvantitativní rozvoj hybných stereotypů a zlepšuje se celková dynamická koordinace cyklických i acyklických pohybů. Charakteristický je velký rozsah kloubní pohyblivosti podmíněný laxitou vazivového aparátu.
Přiměřená pohybová aktivita je nedílnou součástí života. Její nedostatek nepříznivě ovlivňuje zdravotní stav a tělesnou zdatnost organismu. Protože pohybová aktivita stimuluje tělesný vývoj a pozitivně ho ovlivňuje, nedostatek pohybu se může projevit i v nepříznivém působení rozvíjení funkcí jednotlivých orgánů i organizmu jako celku.
S nástupem do školy se začíná výrazně měnit denní režim dítěte. Dochází ke značnému omezení pohybové aktivity a dítě je nuceno dlouhodobě setrvávat ve statické poloze. Ve školních lavicích tráví většinu času, a proto je velmi důležité, jaké podmínky má k tomu vytvořeny.
Právě v dětském věku je podpůrně pohybový systém velmi citlivý na nepřiměřenou strukturu tělesné zátěže a nedostatek pohybové aktivity. Pokud v tomto období růstu kostí zároveň nedochází k dostatečnému rozvoji svalstva, vytváří se výrazný rizikový faktor pro vznik poruch držení těla. Nedostatek všestranné pohybové aktivity spolu s dalšími zátěžovými vlivy v denním režimu dítěte školního věku toto riziko výrazně zvyšují. Jestliže v období předškolního věku nacházíme vadné držení těla přibližně u 20 % dětské populace, v období 11 až 12 let je jeho výskyt téměř trojnásobný.
Typickou pracovní i zábavnou činností moderní doby, danou neustále se zvyšující nutností využívání informační technologie, se stala práce s počítačem. Bohužel však přináší i některá významná zdravotní rizika.
Zabezpečení vhodné pohybové stimulace od nejútlejšího věku představuje přirozený prostředek zdravého vývoje a prevenci vzniku civilizačních onemocnění. Aby byla pohybová aktivita schopna plnit tyto úkoly, musí odpovídat stupni vývoje dítěte a jeho zdravotnímu stavu. Jakákoli předčasná pohybová stimulace může způsobit místní i celkovou patologickou adaptaci. Až do puberty si děti obvykle najdou dostatek příležitostí a sami si tak regulují svoji pohybovou aktivitu podle svých schopností a prostředí, ve kterém žijí. S nástupem pubertálního období spontánní aktivity ubývá a měla by být proto nahrazena řízenou ať už ve škole či ve volném čase.
Účinky pohybové aktivity
- Zvyšuje svalovou sílu, koordinaci a rozsah pohybu.
- Zlepšuje výkon srdečně cévního systému.
- Snižuje tepovou frekvenci a optimalizuje krevní tlak.
- Zvyšuje množství aktivní svalové hmoty.
- Podporuje a zlepšuje činnost imunitního systému a metabolické funkce.
- Působí jako přirozený prostředek regulace napětí a stresu.
- Udržuje optimální tělesnou hmotnost a redukuje podíl nadměrného tuku o 8-10 %.
- Snižuje riziko vzniku vertebrogenních syndromů a komplikací aterosklerózy.
- Zamezuje odvápnění kostí a snižuje tak riziko fraktur.
V předškolním věku (3-6 let) výrazně narůstá pohybová aktivita (motorické učení), děti poznávají nové kamarády, začínají se více osamostatňovat, více chtějí spolupracovat a učí se novým věcem. Dále se zvyšuje sebedůvěra, respektování se, rozvíjí se schopnost více se soustředit. Dochází ke zvyšování fyzického i mentálního rozvoje dítěte. V tomto období je velmi důležité, aby si dítě vytvořilo kladný vztah ke sportu.
Zásady pohybových aktivit dětí v předškolním věku
- Preference rychlého střídání různých forem pohybu.
- Upřednostnění dynamických pohybových sestav před statickou zátěží.
- Priorita fyzické výkonnosti v kritériích životních hodnot.
- Minimalizace trvání i vyvolávání dlouhodobých jednotvárných činností.
- Vysoká motivační úroveň všech aktivit.
Mladší školní věk
Je to období od 6 let, kdy dítě vstupuje do školy do 11 až 12 let, kdy začínají první známky pohlavního dospívaní. Obecně platí, že mladší školák by měl pohybem trávit stejnou dobu, jako tráví vsedě ve škole. Konec období je charakteristický pro pubertální růstový výšvih. Dochází k hromadění podkožního tuku, páteř se napřimuje, tělo je ohebné a může se tak objevit vadné držení těla.
V období mladšího školního věku je fyzická zdatnost pro děti velmi důležitá a začínají se podle tohoto hlediska navzájem srovnávat. Od tohoto věku je možné postupně začínat se sportovním tréninkem zaměřeným především na rozvoj mrštnosti, obratnosti a koordinace pohybů. U této věkové skupiny převažují sportovní dětské hry jako je hra na honěnou atd. Vhodné sporty – atletika, gymnastika, lezení, tanec. Může se začít také s cíleným posilováním svalstva, ale rozhodně není vhodné posilovat jinak než s vlastní tělesnou hmotností. Je důležité, aby pohybové aktivity byly rozmanité. To vše formou hry!!!
V současné době je na výběr mnoho rozmanitých sportovních aktivit. Pro dospívající organizmus je vhodné tělesné činnosti, které přispívají ke zlepšení obratnosti, vytrvalosti, rychlosti i síly. Výběr přiměřeného sportu je zcela individuální. Nejideálnější z hlediska zajištění rovnoměrného zatížení, je kombinace několika druhů sportovních aktivit. Ale pozor na sporty s jednostranným zatížením. Bohužel velmi často se setkáváme, že děti v období předškolního a mladšího školního věku již provozují sporty s jednostranným zatížením, jako jsou třeba fotbal, hokej, tenis. Pokud není jednostranná zátěž kompenzována sportem s rovnoměrným zatížením, dítě si začíná vytvářet svalové dysbalance.
Dávkování pohybové aktivity, které by bylo pro dítě optimální a účelné, by mělo být několikrát týdně a v kratších intervalech. To vše pod vedením zkušeného pedagoga či trenéra.
Bc. Eva Králová
Fyzioterapeutka společnosti Fitnessie
8. 3. 2012
> Komentáře