S batoletem v Motole :(
Naše redaktorka Vendy se svoji dcerkou Elinkou zažily na podzim nepříjemný pobyt v nemocnici. Jelikož byl čas Vánoc, nechtěly jsme vás článkem moc obtěžovat, takže ho přinášíme až nyní..
Do svých téměř třiceti let jsem znala nemocniční prostředí více méně pouze z vyprávění. Poslední dva roky ale, zdá se, všechno doháním a ve špitálech jsem pobývala (nepočítaje porodnici) již třikrát. Doufám, že hospitalizací mé dcery na dětském oddělení v Motole v minulých dnech tato série končí. V porovnání se vším předchozím šlo o nejhorší zkušenost.
Vím, že oproti jiným je zánět ledvin malicherná diagnóza a jsem šťastná, že je dcera už téměř zdravá doma a zase „skáče přes kaluže“. Přesto bych se s vámi ráda podělila o několik zážitků, které mi v jednadvacátém století v jedné z nejmodernějších dětských nemocnic připadají jako špatný vtip.
zápasech Petry Kvitové na turnaji mistryň hodit. Pokud ale obýváte místnost o velikosti našeho obýváků s dalšími dvěma nemocnými dětmi a jejich doprovodem, veškeré barvičky a televize byste vyměnili za trochu klidu a soukromí. Nemocné dítě potřebuje kromě lékařské péče zejména spánek, pokud možno pohodu a starostlivou maminku (nebo tatínka) u postýlky. U dětí do šesti let se s pobytem doprovodu (většinou matky) počítá, ale… Možná jsem cimprlich, avšak sdílet metr a půl široké sofa s jinou cizí maminkou mi přišlo poněkud zvláštní, a tak jsem se ubytovala na zemi vedle dceřiny postýlky. První dvě noci jsem nezamhouřila oko. Dcera nespala bohužel také skoro vůbec. Druhé dvě děti totiž vyžadovaly přítomnost sester téměř každých deset minut a šrumec přes den se tedy nezastavil ani v noci. Dala bych cokoli za trochu klidu a spánku, ale bohužel, nadstandardní pokoj prý na žádném z dětských oddělení barevného pavilonu neexistuje. Nutno dodat, že i mé „přepychové“ lůžko na zemi účtuje nemocnice mé pojišťovně a vztahuje se na něj poplatek 60,-/den. V rámci toho jsem měla nárok i na stravu, což jsem se však dozvěděla až poslední den ráno…
Pobyt v nemocnici není nikdy fajn. U hospitalizace dětí to platí dvojnásob. Do dětského pavilonu v Motole jsem vstupovala s tím, že o mou dceru bude skvěle postaráno a že pobyt bude co nejpříjemnější a nejkratší. Možná jsem měla naivní představy a požadovala luxus. Možná jsme měly jen smůlu. Smůlu na zavřené oddělení, smůlu na přeplněný pokoj, smůlu na jednoho pomateného doktora i popletenou sestru. Kdo ví. Upřímně ale doufám, že nebudu moci srovnávat s jinou dětskou klinikou a už budeme všichni zdraví jako rybičky!1. 2. 2012
> Komentáře