Rozhovor o Garfieldovi, tanečním představení pro malé i velké
Milé maminky, milá redakční rado,
dovolte, abych Vás a Vaše děti pozval na představení Garfield, které se koná 29.ledna 2012 od 17.00 hodin na.jpg)
Nové scéně Národního divadla v Praze. Jedná se o ojedinělý projekt ve kterém tančí a hraje více jak 100 dětí z dětských domovů Středočeského kraje ( DDŠ Býchory, DD Zruč, DD Sázava, DD Nymburk, DD Lety, DD Krnsko, DD Mladá Boleslav, DD Pyšely, DD Nové Strašecí), studenti uměleckých škol a sboristé baletního souboru ND.
Garfield je syntézou tance,divadla a výtvarné animace. Je výsledkem uměleckého,vzdělávacího projektu EU OPVK Tančím, abych žil. Představení mělo premiéru 4.května 2011 v kolínském divadle. Premiéra i reprízy byly divácky úspěšné, bylo vždy vyprodáno. Kvalita představení a nasazení účinkujících je důvodem, proč si dramaturgie ND toto představení vybrala do svého programu.
Pro Vás může být představení inspirativní z hlediska taneční terapie, divadla a pedagogické práce se sociálně ohroženými dětmi a mládeží. Představení je koncipované pro celou rodinu.
Věříme, že nás přijdete povzbudit. Těšíme se na vás.
Aleš Barry Bureš – manažer projektu Garfield
Naši redakční radu tento projekt zaujal a proto jsme pro naše čtenáře připravili krátký rozhovor s jedním z.jpg)
tvůrců Garfielda.
tvůrců Garfielda.V anotaci je napsáno Garfield taneční komiks, to je celkem nezvyklé spojení, alespoň pro české prostředí?
Možná jsme vytvořili novotvar.Je to především taneční představení o 20 obrazech,které jsou inspirované příběhy z komiksových časopisů od Jima Davise.
Proč Garfield? Není domácího původu a dnes je už řekněme mimo hlavní proud.
K vytvoření tohoto představení nás inspirovaly naše biologické děti, které se komiksem velice bavily. No a také proto, že jsme se (úspěšně) ucházeli o grant US Embassy Prague. No a tam je podmínkou propagace americké kultury. Na premiéře byl kulturní atašé pro Střední Evropu David Gainer a další ambasadoři.Trochu jsme se obávali, jak přijmou specificky český humor v narážkách na americký způsob života. Dobře to dopadlo.
Loutky, animace, tanec, jak lze toto všechno spojit?
Protože pracujeme s tzv.expresivními technikami napříč všemi uměleckými žánry, je to jenom výsledek dlouhodobé práce s našimi klienty. Pro práci s dětmi s neuropsychickým postižením, s poruchou učení a chování, využíváme techniky terapie loutkou,dramaterapie,taneční terapie, muzikoterapie, výtvarné techniky a techniky individuální a skupinové psychoterapie; to vše vytváří ucelený systém; v rámci projektu EU OPVK „Tančím,abych žil“ pracujeme s dětmi z 9 dětských domovů Středočeského kraje.
.jpg)
Kde se vzal nápad spojit děti z dětských domovů a profesionální tanečníky? Co vám toto spojení přineslo?Propojování života v ústavní péči a života za jeho hranicemi realizujeme strašně dlouho. Říká se tomu integrace (to slovo nemám rád), ale je to jediný způsob,jak smysluplně připravit dítě, aby obstálo ve společnosti; děti z DD navazují kontakty, navazují nová přátelství, mají možnost přijímat trochu odlišné modely života, mají větší motivaci a aspiraci, snaží se, aby obstály, zažívají pocit úspěchu,okolí je bere a respektuje. Pro děti z běžných rodin je to také poučné. Mají možnost se seznámit s osudy dětí, které nejsou zrovna radostné, mají možnost objektivně vnímat problémy dětí, které to nebudou mít v životě jednoduché. Své problémy pak vidí jako nepodstatné. Učí se respektu,solidaritě a přátelství. Hodně to obohacuje jejich duševní život. Přínos pro obě strany je jednoznačně pozitivní.
V představení uvidíme přes 100 tanečníků. Jak se dá zvládnout taková velká a nesourodá skupina?
Je to velmi náročné. Projekt se nacvičoval přes rok a po skupinách,potom se jednotlivé části lepily dohromady.Díky obrovské zkušenosti mé manželky se celé představení dalo dohromady. Je to již třetí celovečerní představení, takže jsme se poučili z minulých projektů a vyhnuli se vstupování do slepých uliček.
Prozradíte nám věk nejmladšího a nejstaršího účastníka?
Nejmladšími účastníky jsou chlapec a holčička (moje dcera) ve věku 3,5 let a nejstarší je tanečník Karel z pánské taneční skupiny Rasputin, kterému je 65 let.
Jak dlouho se takový projekt připravuje ?Před dvěma roky jsme vytvořili námět. Potom jsme tvořili výtvarné návrhy na animaci, následně začala práce s dětmi ve třech etapách - tanec jako terapie, tanec jako prostředek pohybové komunikace a v závěru samotný nácvik tanečních choreografií. Potom se udělala animace, pohyb s loutkami zajistil Marek Bečka a herci z Buchet a loutek, Honza Löbl navrhl scénu a kostýmy, namíchala se hudba a světla a 4.května 2011 byl premiéra v kolínském divadle, které představení aplaudovalo ve stoje; na takový zážitek děti nezapomenou celý život. Není to úžasné? Nejtěžší je sehnat peníze, projekty jsou velice nákladné především na scénu a kostýmy.
Jak dlouho a jak často vystupujete?
První představení se jmenovalo Příběh ulice a premiéru mělo v roce 2005 opět v Kolíně, potom jsme s ním projeli několik divadel jako je divadlo Ponec v Praze, divadlo v Mostě, Havířově, Ostravě, Poděbradech, Chomutově; v roce 2007 jsme měli premiéru taneční pohádky“ O ztraceném srdci“, opět jsme jej hráli např. v Jičíně, Kolíně a Praze. Poslední představení Garfield hrajeme od května loňského roku, na konci zimy nás čeká několik představení pro školy v kolínském divadle.
Pro koho je představení určeno? Jak dlouho trvá? Vydrží to malé děti?
Je to představení pro celou rodinu.Střídá se tam mnoho obrazů,barev a zvířátek. To se dětem líbí. Dospělé zaujme osobitý humor a taneční výkony.
Aleš Barry Bureš
Ředitel DDŠ Býchory, předseda sdružení Barry & spol., manažer projektu Garfield
Více o představení najdete také zde a na vystoupení se můžete těšit již tuto neděli na Nové scéně Národního divadla.
Příjemnou zábavu a za redakci držíme dětem palce, ať se vystoupení vydaří!
Za redakci
Míša K.
23. 1. 2012
> Komentáře