Mánička a Žeryk slaví 91. narozeniny!
Princezna, víla, sluníčko, záchrana, poklad! Ale také šprtka, žalobníček nebo trdlo. Ano, to vše a ještě mnohem
víc je Hurvínkova nejbližší kamarádka. Holčička Mánička. Spatřila světlo světa přesně před jednadevadesáti lety v představení Hurvínkova jarní revue. Toto představení pro dospělé se začalo hrát ještě v amatérských časech a po profesionalizaci souboru se již nemělo uvádět. Publikum si ale tuto hru doslova vynutilo. Skupa reagoval po svém. Hra se na repertoár vrátila, ale nově pod názvem Revue z donucení. Zde tedy zazněla i první Mániččina slova. Devadesát let je devadesát let a tak Vám tu její první slova přinášíme. Šlo o rozhovor s Hurvínkem.
Mánička (vejde): Copak se mu stalo, chlapečku, že je tak smutnej?
Hurvínek: Ale, copak bych jí to povídal, tomu ona ještě ani nerozumí.
Mánička: Bolí ho bříško? Nebo se bojí, že bude doma bit?
Hurvínek: Ale kdepak, bříško mé nebolí, ale srdce mne bolí. Jsem krutě opuštěn. (Změniv tón) Dovolila, abych se jí představil. Já jsem Hurvínek. (Ukloní se).
Mánička: Já ho znám z loutkovýho divadla, a tam je vždycky tak veselej, a teď když jsem ho pozorovala, tak div neplakal.
Hurvínek: Prominula, ale vona je docela impertinentní, ani mi neřekla své ctěné jméno.
Mánička: Já jsem přece Mánička!
Jak sami vidíte, s Hurvínkem si zpočátku dokonce onikali, ale už zde byla patrná Mániččina "starostlivost". Pokud vzpomeneme na Hurvínkovo první slovo - "Rukulíbám" - pak nás může těšit, že obě děti vstoupily do života jako slušní lidé.
Podobně jako Spejbl s Hurvínkem má i Mánička za svou devadesátiletou jedenadevadesátiletou historii několik generací "maminek". Tou úplně první byla Anna Kreuzmannová. Ve Skupově souboru mluvila nejprve Kašpárka, ale když jako partner S+H přestal vyhovovat, vytvořil na Skupovo přání Gustav Nosek loutku holčičky. Tu s několika pauzami mluvila Anna Kreuzmannová od roku 1930 až do roku 1943. Po ní následovala od roku 1946 až do roku 1967 Božena Weleková-Vavříková. Její hlasový projev Máničky byl již mnohem přirozenější, navíc paní Weleková byla i výborná zpěvačka.
Mánička byla stále slušná, trochu udivená holčička, ale stala se stálou Hurvínkovou partnerkou.
Zmínit můžeme i to, že za Boženu Welekovou někdy zaskakovala Blanka Macková.
Krátce po svém příchodu do Divadla Spejbla a Hurvínka převzala roli Máničky Helena Štáchová. Ta z ní udělala takovou Máničku, jakou známe dnes. Nejen, že jí přivedla Bábinku, takže i Mánička má konečně své útočiště, ale ustálila se také Mániččina podoba. Po dlóóóuhééé řadě různých vzhledů nakonec přetrvala dnešní brýlatá intelektuálka od Zdeňka Juřeny. Mánička je Hurvínkovým skutečně rovnocenným partnerem i oponentem. Objevuje se dokonce v titulech našich her. K posledním patří loutkový muzikál "Jak s Máničkou šili všichni čerti".
Po předčasném odchodu Heleny Štáchové před třemi lety adoptovala Máničku za svou Marie Šimsová. A to je Mánička dnes!
Neradi bychom zapomněli také na dlouhatánskou řadu tetiček a strýčků, kteří Máničce vdechli život přes loutkářské vahadlo. V prvních letech se vahadlo často předávalo z ruky do ruky, ale jakmile se postava Máničky ustálila, přivlastnila si vlastního vodiče. U vahadla se tak vedle maminek, protože všechny maminky byly
zároveň zdatnými loutkářkami, objevila i celá řada excelentní loutkářů "vodičů". Když budeme jmenovat, bude to velmi nespravedlivé, ale jmenujme alespoň Jana Klose, Luboše Homolu, Reného Hájka, a v posledních letech se o Máničku stará Květoslava Plachetková a především Michaela Jandlová.
Milá Máničko všechno nejlepší!
A teď k Žeryčkovi. Nejstaršímu žijícímu psu na světě!
Vrátíme-li se k jeho zrodu, narazíme na pár nejasností. Nechceme vytahovat kostlivce ze skříní, ale tady se to bez drobného "drbání" neobejde. Ale vlastně, vždyť psi mají drbání rádi!
20. 4. 2021
> Komentáře