Na mateřské v cizině
Je náš stát příliš štědrý k maminkám na mateřské a rodičovské „dovolené“? Luxus v podobě několikaleté rodičovské nám v jiných zemích mohou jen závidět. Mé dvě kamarádky, jedna žijící v Norsku a druhá ve Švýcarsku, mají mnohem mladší dceru než já a již pracují na plný úvazek. Vedle nich si připadám jako lenoch, který zneužívá sociálního systému. Ten český systém k tomu totiž přímo svádí a zatím stále nemotivuje k ničemu jinému ani prácechtivé maminky, ani jejich zaměstnavatele. Posuďte sami …
Kamarádka Lucka žije v Norsku již několik let, provdala se tam a před více jak rokem se jí narodila dcera Emma. Systém mateřské v Norsku popisuje takto: „Tři týdny před porodem a 6 týdnů po porodu si musí vzít matka volno. Potom je mateřská buď 10 měsíc anebo jeden rok. Pokud si vybere první variantu, dostává plný plat. Ten se vypočítává z průměru za posledních odpracovaných 6 měsíců – takže se vyplatí pracovat v těhotenství co nejdéle. Pokud si vybere mateřskou na 12 měsíců, dostává 80 % platu.“ Poté již nedostává nic kromě státního příspěvku na dítě. Jeho výše je 970 NOK, cože je zanedbatelná částka. V porovnání k českým příjmům by se příspěvek dal přepočítat na tisíc českých korun. V případě, že by rodiče neumístili dítě do školky, příspěvek je trojnásobný. Kolem roku věku nastupuje tedy většina dětí do školek. Místo dostanou všechny, i když často ne tam, kde si to rodiče přejí. Právě proto si rodiče často raději počkají pár měsíců na lepší, resp. bližší školku. Školka stojí zhruba 3000 NOK, tedy právě tolik, kolik stát vyplácí rodinám dětí, které do školky nedochází. Školky v Norsku jsou velmi rodinné. Ta, do které chodí Emma, má 40 dětí ve čtyřech věkových odděleních. Děti spolu mají malý byteček, obývák na hraní spojený s kuchyní, kde dělají společné jídlo, malou ložnici, kde spí na matracích, koupelnu atd. Na 10 dětí jsou tři učitelky. Děti chodí dvakrát denně ven, počasí nepočasí (-:
To, co je v Norsku zajímavé, je zapojení tatínků. Minimálně 10 týdnů z mateřské si musí vzít tatínek. Pokud tak neudělá, týdny propadnou! Většinou si to tátové berou až na konci mateřské. Když je tedy dítěti tak 8 měsíců, zůstává s ním otec doma sám a maminka začíná chodit do práce. Každý norský otec si tak zkusí, jaké to je…
Moje další kamaráda Susanne žije v Curychu. I ona už je v plném pracovním nasazení a jak mi vysvětlila, ani ve Švýcarsku se s dětmi dlouho doma nezůstává. Výjimkou jsou samozřejmě maminky, které pracovat nemusí, tedy ty, jejichž manželé či partneři utáhnou dlouhodobě celý rodinný rozpočet. Těhotná žena zpravidla pracuje co nejdéle. Pokud nechce nebo nemůže chodit do zaměstnání více jak 30 dní před porodem, její zdravotní pojištění kryje 80-90% platu. Pokud zůstane doma měsíc před porodem či méně, pak dostává 100% svého předchozího platu. Platem se i zde myslí průměr několika předcházejících měsíců.
Mateřská trvá ve Švýcarsku 98 pracovních dní a výše státního příspěvku je 80% platu. Poté již maminky nastupují alespoň na částečný úvazek, jiné rovnou na plný. Čeho jsem si i já při červencové návštěvě Curychu všimla, je to, že více maminek bydlících v sousedství se dělí o chůvy. Děti tedy neposílají do klasických jeslí, ale například pět maminek se domluví, zajistí si jednu až dvě chůvy, které se pak v jednom z bytů těchto maminek o děti starají, vaří jim, chodí na procházky apod.
Norskému i švýcarskému systému je ten náš sociální systém velmi vzdálen. Stát sice slibuje v této oblasti změny, ale obávám se, že k výraznému posunu směrem k aktivnějšímu mateřství nedojde ani až mě má dcera pojmenuje babičkou. Co myslíte vy? Líbí se vám zapojení tatínků, tak jak je tomu v Norsku? Měl by stát více motivovat ty maminky, které chtějí i při péči o dítě pracovat? A proč se zaměstnavatelé zdráhají nabízet matkám po mateřské zkrácené úvazky či práci na dálku? Řešilo by situaci více firemních školek?
Na vaše reakce se těší
Maminka Vendula z redakce Kam s dětmi
10. 10. 2011
> Komentáře