Oslové na Krétě: Mateřská akce v chlívku
Kratičké zdřímnutí během letu na Krétu mi nasadilo do hlavy brouka. Jak přijmou mé (severní
Itáliízhýčkané) ratolesti o poznání komornější atmosféru největšího řeckého ostrova? Dokáži jim předat svou celoživotní lásku k Řecku, zemi s neuvěřitelně bohatou historií, mořem hrajícím všemi barvami modré, strmými horskými hřebeny i ospalou atmosférou zapadlých vesniček?
Nebudou jim chybět procházky ulicemi připomínajícími lunapark, všudypřítomné cukrárny, pizza s mořskými plody nebo vždy usměvaví Italové, oplývající nekonečnou tolerancí ke všem dětským lumpárnám? Pomalý tok mých myšlenek ukončil můj drahý choť. Podle šířky jeho úsměvu jsem pochopila, že jsme se ocitli na pevné zemi a další záchvat fobie z létání můžeme očekávat až za 12 dní. Čekání na zavazadla se snažím využít co možná nejefektivněji a zasvěcuji naši rodinu do tajů řečtiny. U pubertální dcery vyvolává většina slovíček nekontrolované záchvaty smíchu a já žasnu nad šíří její slovní zásoby. Bohužel by její verzi překladů z řečtiny učitel češtiny nejspíše neocenil.
Pizza zakázána
Z ryze praktických důvodů jsem pro náš pobyt zvolila letovisko Kato Gouves, vzdálené jen 20 minut jízdy od letiště. Svou roli v mém rozhodnutí hrál i sentiment, právě tady jsem zahajovala své dávné putování za krásami ostrova. V menším rodinném hotelu vládla pohodová atmosféra a první procházka po písčité pláži mě přesvědčila, že místo neztratilo nic ze svého kouzla. Po prvních dnech, věnovaných jen vodním radovánkám a gurmánským orgiím, jsem zatoužila po troše poznání. Hned po snídani jsme zamířili na autobusovou zastávku směr Agios Nikolaos. Během poledne jsme stihli krátkou prohlídku historického centra, přístavu s luxusními jachtami i nákupy ovoce v tržnici. Před úmorným odpoledním žárem jsme se ukryli ve stínu jedné z taveren. Po chvíli přemlouvání děti pochopily, že pizza a hranolky jsou jim během dovolené zapovězeny a šeptajíc si pod vousy jadrná řecká slůvka, kapitulovaly. Až do konce pobytu hrála v jejich jídelníčku prim rajčata, mořské plody a jogurt s medem.
Manžel svlečený z kůže
Večer po návratu z Agios Nikolaos jsem zalistovala stránkami turistického průvodce a nad sklenkou vynikajícího červeného vína naplánovala program na následující dny. Čekala nás prohlídka mořského akvária Cretaquarium, výlet k palmové pláži Vai, tůra po planině Lassithi Plateau i nezbytná návštěva aqua parku Watercity. V rodinném hlasování zvítězil aqua park, a tak jsme se hned ráno vybavili dostatkem opalovacího krému a vyrazili vstříc bezpočtu vodních atrakcí, vířivek, adrenalinových jízd i bezkonkurenčně nejoblíbenější líné řece. Celý den utekl neuvěřitelně rychle a jestli smích skutečně prodlužuje život, tak jsme si pěkných pár let vysmáli. Jedinou obětí divokých vodních hrátek byl manžel, který nedal na mou zdravotní osvětu a zapomněl si namazat nárty. Až do konce dovolené se tak důsledně halil do dlouhých kalhot a v olupování kůže si nezadal s hadem.
I mořské akvárium bylo sázkou na jistotu. Velkoryse řešený pavilon byl v podvečerním čase téměř prázdný, a tak se nám naskytla jedinečná příležitost pozorovat stovky mořských živočichů v naprostém tichu. Před našimi zraky tu tiše pluli mořští koníci, medúzy, mořské želvy, žraloci, murény, krevety i hejna pestrobarevných rybek.
Dokonale prosolené děti
Na cestu k palmové pláži Vai jsme si půjčili automobil. Několikahodinová cesta krásnou krajinou k východnímu pobřeží ostrova se vyplatila a se zatajeným dechem jsem po deseti letech stála opět v jemném písku řeckého Karibiku. Neztratil nic ze své krásy. Po chvilce hledání jsme se utábořili ve stínu palem a k odchodu nás přimělo až slunce, povážlivě klesající k obzoru. Západ slunce jsme museli oželet a zvolna usínající, dokonale prosolené děti jsme naskládali do auta a vydali se zpátky do hotelu.
Kdo je největší osel?
Poslední položkou na mém seznamu byla horská plošina Lassithi, známá svou panenskou přírodou,
dokonalýmivýhledy, větrnými mlýny, kouzelnými vesničkami i mnoha více či méně zajímavými turistickými atrakcemi. Jízda úzkými silničkami, zakončenými strmými srázy, mi zvedala tep a děti propukaly v nadšený vřískot. Po několika foto pauzách jsme si vychutnali božskou musaku v zapadlé vesnické taverně. S uspokojením jsem sledovala děti i manžela, který konečně podlehl mé lobby a dokázal ocenit autentickou řeckou kuchyni. Jako velcí milovníci zvířat jsme nemohli minout jednu z oslích farem, nabízející projížďky. Bodrý majitel nás ochotně provedl areálem a z rukávu sypal naučené české fráze v nichž převažovala jména fotbalistů a alkoholických nápojů. Po krátké obchůzce osedlal manžel s dcerou oslíky a vydali se vstříc dobrodružství. Já jsem se uvelebila do stínu vzrostlého fíkovníku a pozorovala syna, hrajícího si u jednoho z výběhů. Kochajíc se horskou krajinou jsem nezaregistrovala, že nekonečný proud synova žvatlání zní z čím dál větší dálky. Vášeň pro zemědělskou techniku zavedla našeho benjamínka až k traktoru, stojícímu uprostřed oslího výběhu. Mým vzletným myšlenkám se tak dostalo tvrdého přistání. Ze sedu jsem se s obdivuhodnou lehkostí vymrštila a plavně přeskočila dřevěnou ohradu. Mírumilovní oslíci se v mých očích změnily v krvelačné bestie, prahnoucí po synově skalpu. Znuděné ušatce zanechala má atletická exhibice zcela chladné. Ani syn evidentně nepochopil, proč ho odvádím uprostřed hry a dal to širokému okolí najevo svým řevem. V očích okolo stojících německých turistů jsem zcela jasně četla, že ten ten největší osel právě opouští ohradu. S očima zabodnutýma do země a urputně bojujícím synátorem jsem se raději uchýlila do kavárny. Tam se protřelým kavárenským povalečům nemůže nic stát. V dálce se už rýsovaly siluety oslů, přivážejících dceru a manžela, které jsem o svém mateřském selhání pro jistotu neinformovala.
Ještě, než se náš pobyt přehoupl do své druhé poloviny jsem s jistotou věděla, že si Řecko svou neokázalou krásou získalo i mé děti.
Pro Kamsdětmi.com Petra Eliášová (www.inviablog.cz)
A pokud jste ještě nesoutěžili o voucher na dovolenou v hodnotě 10.000Kč, pak máte ještě pár dní šanci. Zkuste štěstí ZDE.
2. 6. 2019
> Komentáře