Lichožrouti dostanou vás i vaše ponožky
Lichožrouty máme doma rádi. Tedy do doby, než jsme objevili krásnou knížku Pavla Šruta a Galiny Miklíkové, jsem měla za to, že naše ponožky žere pračka. Pak jsem svůj pohled přehodnotila a už mě ty liché fusky tak nemrzí. Jen ať se pořádně nadlábnou… Knížka o Lichožroutech se dostala v dětské knihovničce do první řady.
Dost ale o knížce, protože hodnotit jsem chtěla filmové zpracování Lichožroutů. Vždycky je to trochu „vošajstlich“ vytvářet film podle knižní předlohy. A u knihy, která má za sebou nejedno ocenění a překlad do dvanácti jazyků, vstupujete do kina s ještě většími obavami. Nic se ale nebojte, na snímku je jeho sedmiletá precizní příprava znát. Možná vás zamrzí, že se některé oblíbené postavy z knížky do filmu nedostaly, ale zas objevíte postavy nové a zamilujete si je jakbysmet.
Co se samotného příběhu týče, pro čtyřletého Šimona byl trochu komplikovaný, zejména poslední třetina filmu. A taky se trochu bál a akční scény (a že jich je ve filmu nečekaně hodně) strávil v mém náručí. Naše prvňačka Eli byla ale doslova nadšená, hltala každou vteřinu a držela Hihlíkovi palce. Oba si ale lichožroutí dobrodružství užili.
Mě zaujala zejména hravá a úžasná animace, scény z pražských ulic mě bavily snad úplně nejvíc. Velkou zásluhu na úspěchu filmu má i skvělý dabing, Kryštof Hádek se snad již jako Hihlík narodil, Jolka Krásná pobaví dabingem moderátorky Jolky Krásné a hlasy Josefa Somra či Stanislava Zindulky pohladí na duši. A když už jsme u toho Zindulky, resp. jeho postavy dědečka, oceňuji, s jakou grácií se tvůrci vypořádali s tématem odcházení.
Takže jo, běžte do kina, zas jednou po dlouhé době to fakt stojí za to!
Vendula Dittrichová
25. 10. 2016
> Komentáře