Za půvabem dřevěné hračky
Nemáte rádi hromady plastových hraček? My také ne, proto jsme vyrazili na výstavu krásných dřevěných hraček v Městském muzeu v Ústí nad Orlicí.
Rozhodli jsme se udělat si výlet vlakem, a přestože jsme jeli s kočárkem, byla cesta příjemná a bezproblémová. České dráhy tentokrát překvapily a nejen, že přijel slíbený moderní nízkopodlažní vlak, ale dokonce jel tam i zpět na minutu přesně. Už to bylo opravdu příjemné překvapení :-)
Na rozdíl od hlavního nádraží v Pardubicích, které jsme si s kočárkem vyzkoušeli v prosinci a rozhodně už bychom to neradi opakovali, je nádraží v Ústí nad Orlicí krásně zmodernizované a zcela bezbariérové. Sice je to do centra města procházkou dobrých dvacet minut a poslední část vede do strmého kopce, ale i tak si Ústí u nás získalo plusové body.
Najít Městské muzeum nebyl žádný problém, Hernychova vila kousek od hlavního náměstí je nepřehlédnutelná. V dopoledních hodinách je vchod uzavřený a musí se zvonit na pokladnu, což nám ale umožnilo také nechat kočárek pod schody vedoucími k výstavním prostorům beze strachu, že se o něj zajímal nějaký nenechavec.
Vstupné do všech expozic bylo pro dospělého velmi lidových 40 korun, děti do šesti let mají vstup zdarma. Kromě hraček, na které jsme se těšili, jsme tak viděli i pohyblivý betlém, ze kterého bylo naše batole nadšené, a expozici secesní jídelny. Výstavu ke stoletému výročí Červeného kříže jsme už bohužel nestihli, protože jsme pospíchali na zpáteční vlak.
Samotná výstava hraček byla menší, než jsme očekávali, jen dvě výstavní místnosti. Když jsme se ale zaměřili na jednotlivé kousky ve vitrínách, objevili jsme opravdové skvosty. V okolí Ústí nad Orlicí má výroba dřevěných hraček dlouhou tradici, která, doufejme, přetrvá.
Mimo hraček od tradičních lokálních výrobců nás zaujaly především unikátní Jedlinské hračky, které nevyráběli dospělí, ale samy děti.
Skrývá se za nimi velmi zajímavý a dojemný příběh o dětech z české osady Jedlina a jejich učiteli, Antonínu Kavkovi, pod jehož vedením děti vyráběly krásně vyřezávané a malované hračky, které měly úspěch nejen v Praze, ale i například v Americe, ze Světové výstavy ve Francii v roce 1925 si přivezly druhé místo. Výtěžek z prodeje umožnil chodit do školy i těm nejchudším dětem, ale i ty ostatní z něj měly užitek – nejen učebnice a další potřeby, ale například i výlety do blízkých i vzdálenějších míst tehdejšího Československa.
V malinké vitríně jsme objevili také krásnou ukázku českého designu – repliky hraček navržených pro družstvo Artěl v 30. letech 20. století.
Protože jsme vyrazili s batolátkem, velmi jsme ocenili hrací koutek s kostkami, skládačkami, korálky i houpacím „koníkem“. Přestože výstava byla menší, než jsme čekali, hodnotíme ji velmi pozitivně a výborně jsme si ji užili.
Míša Řezaninová
5. 3. 2019
> Komentáře