Moje „poprvé“ u moře
Ahoj moře, dlouho jsme se neviděli.
Přesně na tuto větu z pera Michala Viewegha jsem si vzpomněla, když jsem ho po průjezdu jednoho z dálničních tunelů chorvatské á jedničky zahlédla. Bylo stejně okouzlující jako posledně, před deseti lety.
Na naši videoreportáž z pobytu se můžete podívat níže. Je toho ale hodně, co se do videa nevešlo.
V ten první moment jsem si ale uvědomila hlavně to, že už mě od cíle dělí poslední hodina cesty. Tedy nejen mě, ale i ty dva vzadu, kteří se na první dovolenou s mámou u moře těšili jako malí…asi protože prostě malí jsou :-) Z té cesty jsem měla velký respekt. 1100 kilometrů není úplně málo. Můj otec jakožto vedoucí výpravy jedoucí v „doprovodném“ vozidle ale vyjednal nocleh na půl cesty ve městě Zalaegerszeg. Moji rodiče jsou stará škola, mohou-li se vyhnout placené dálnici v zahraničí, tak se jí vyhnou. Proto jsme nejeli přes Rakousko a Slovinsko, ale zvolili pomalejší maďarskou variantu. Ve finále mně to ale nevadilo, protože na tamních okreskách rozhodně za volantem neusnete.
Jak jsem psala, moji rodiče jsou stará škola, oni plánují. Nežijí ze dne na den, z hodiny na hodinu jako já. Takže plánují i dovolenou, a to fakt hodně dopředu. Když mi tedy vloni na podzim máma volala, že přemýšlí, jak velký domek u moře objednat, ťukala jsem si na čelo. Na dotaz, zda se k nim s dětmi nechci přidat… Za 11 měsíců? Mami, já nevím, jak všechno zvládnu zítra a ty se mě ptáš, co budu dělat skoro za rok? Naši pro jistotu vzali ten větší, protože co by kdyby že jo… a teď vím, jak moc dobře udělali. Pochopila jsem až posléze, že se jedná o jakýsi First Minute (do té doby pro mě zcela neznámý pojem) a že v rámci této nabídky se dá vybrat fakt to nejlepší a ještě k tomu za cenově velmi výhodných podmínek. Takže ono to plánování má něco do sebe.
To, že jsme jeli v září, mělo mnoho důvodů. Tím nejhlavnějším ale byli lidi. Volné dálnice, fronta u mýtných bran na pár minut. A… prázdná pláž! Nesporná výhoda kempu Miran je to, že leží stranou města. Do Pirovacu se dá dojít krásnou procházkou po pobřeží, my většinou jeli na podvečerní zmrzku na kole, tedy děti jely a já většinou běžela, abych si tu zmrzku zasloužila. Ten běh zpátky byl pak o něco náročnější, protože místní zmrzlinář nám za 7 kun vždy naložil fakt velkej kornout. Nevím, zda to bylo tím, že je po sezóně nebo se mu mě vždycky zželelo, jak jsem tam po doběhu málem vypustila duši. Kromě výletů do města to ale na kola moc v Severní Dalmácii oproti Istrii nebo severovýchodnější části země není. I tak jsme ale nelitovali, děti si cyklovýpravy do města užily.
Musím uznat, že jsme měli neuvěřitelné štěstí na počasí. V podstatě celý týden azuro, v poledne kolem 29’C, večer příjemných 18-20. Počasí v září může být jinak velká loterie. Dovolená v tomto termínu má samozřejmě i pár dalších nevýhod. Den je mnohem kratší. Kolem půl osmé už máte v podstatě tmu, takže z večeří už jsme chodili s baterkou. Musí se také počítat s tím, že málo turistů rovná se málo zábavy (rozuměj atrakce a stánky u vody), i když mě toto třeba osobně vůbec netrápí. No a v neposlední řadě, jedete-li s dítětem školou povinným, počítejte s tím, že značnou část dne strávíte nad učebnicemi. A doporučuji neodkládat to na poslední tři dny, protože to fakt nejde stihnout :-)
Drobné zklamání přišlo v Národním parku Krka. Jako takhle, příroda krásná, vodopády parádní, ale je to fakt hodně drahá legrace, kterou chce i mimo sezónu vidět fakt hodně lidí. Za dospělého dáte v září 110 kun (o prázdninách dokonce 200). Jak jsem se ale dívala na vstupné v jiných národních parcích, není to cena nijak výjimečná. Ale jo, mise splněna, děti se koupaly pod vodopády a Šimon si na chvilku připadal jako indián v nějaké Mayovce (i když ty se teda točily jinde, ale to jsem mu raděj zatajila).
Pokud někdy pojedete kolem Šibeniku, zastavte. Je to nádherné město, které dostalo ve válce zabrat, ale znovu se dokázalo postavit na nohy. Jen pamatujte na to, že za návštěvu krásných památek si připlatíte, 110 kun stojí rodinné vstupné na Pevnost sv. Michaela, 20 kun za dospělého necháte v Katedrále sv. Jakuba.
Nebudu vám psát, že je Chorvatsko krásná země. Stejně to všichni víte. Ale mě třeba strašně bavily ty cesty po místních silničkách. Takové to, jak si otevřete okýnko, vítr vám čechrá vlasy, cítíte ty keře, slyšíte cikády… no a trochu se bojíte, aby nejelo něco proti vám, protože s obousměrným provozem při stavbě silnice nepočítali.
A taky vám nebudu psát, jak byly děti nadšené. Eli se naučila splývat, Šimon dal první tempa, já si četla na pláži nebo jsem jim ty plavecké pokusy šla měřit.
Takže…moře, za těch deset let jsem málem zapomněla, jak chutnáš, jak se tvá sůl lepí na kůži, jak je slunce krásné, když na tobě zapadá. Ahoj a doufám, že se zas brzy uvidíme!
Vendula Dittrichová
P.S. Naši už zase plánují, takže pokud se chcete i vy už těšit na další dovolenou, koukněte na First Minute nabídky Vítkovice Tours.
17. 10. 2018
> Komentáře