Barevné ozvěny 2019
O nedávno proběhnuvším festivalu Colours toho bylo napsáno již mnoho. Než ale dostříhám videoreportáž, na kterou mám materiálu na celovečerní film, dovolte i mně podělit se o pár zážitků, vzpomínek, pocitů. Rodič se na festival dívá přece jen trochu jinou optikou.
O Colours se můžete dočíst, že byly opět největší, úžasné, inspirativní, nezapomenutelné, bláznivé a jak jinak než barevné. Když se mě ale dnes kamarádka u kafe ptala, jaké byly, první slovo, co ze mě vypadlo, bylo „náročné“. Spontánní reakce bývá nejupřímnější.
Čtyři dny na „jedné velké (téměř nonstop) party“ by byly náročné asi pro každou mámu s dvěma dětmi. A nejen pro mámu, ale samozřejmě i pro děti. Když si k cizímu městu připočítáte tisícovky lidí, nějaký ten decibel navíc a prach, pak možná váháte, zda jsem já jakožto redaktorka mediálního partnera rodinného programu na Colours skutečně ta pravá, kdo vás na jeho další ročník naláká. Přesto nebo spíš právě proto se o to pokusím…
Začnu s tím nejdůležitějším. ČEZ Family Park. Festival pro děti, který je již tradiční součástí Colours of Ostrava. Nabitý divadelní a hudební program od rána do večera, možnost hlídání dětí v další oddělené zóně, kojící stan „lepší než v Alcronu“, desítky aktivit, dílniček atd. Tady vlastně můžete strávit celé Colours. Jediným šrámem snad je, že rodinná zóna přiléhá k druhé největší stagi a při odpoledních koncertech je ta místní produkce na vedlejší koleji. Moc nás mrzelo (teda hlavně děti a mě zejména proto, že jsem to nemohla natočit), že nás minul koncert hlavní dětské kapely, který ale kolidoval s mou milovanou Zaz na hlavním podiu. Tady se kapele Bombarďák a těm, kdo se na ně těšili ve videu, omlouvám, ale zcela sobecky jsem děti odtáhla. Po loňských Pišlických příbězích a Jaroslavovi Uhlířovi neměl program pro děti letos takové taháky, ale pokud bych mohla zalobovat na příští ročník, doporučuji do Ostravy přivézt představení Krev není voda. Kdo čte mé články pravidelně, tak ví.
Na Colours si ale s dětmi neužijete jen v rodinné zóně. Už vloni mě zaujaly zóny některých sponzorů festivalu. H&M, Baťa, Notino a v neposlední řadě ČEZ vnímají návštěvníka festivalu jako partnera, kterého je nutné hýčkat. A my jsme se tedy hýčkat nechali.
Když nejste z Ostravy či okolí, pak si v rámci festivalu ušetřete trochu času na návštěvu Světa techniky (ať už toho velkého nebo malého) a Bolt Tower. Ve Světě techniky opustíte na pár hodin ten festivalový mumraj a krom toho mají děti v rámci festivalu vstup zdarma. Na Bolt Tower vyrazte co nejdřív po otevření, protože v odpoledních hodinách se tvořily fronty.
Letos poprvé jsem s dětmi vyrazila i na Meltingpot, diskusní fórum, které na deseti scénách přivítalo více než 150 inspirativních řečníků. Bohužel jsme nestihli téma YouTubeři a rodiče, ale zašli jsme na workshop amerického multiinstrumentalisty Devakant. Nalákala jsem děti na jeho flétnové umění, ale workshop se točil spíše o čištění čaker. Nu což, po třech dnech na Colours jsem si trochu zameditovala…
A ještě jedno letos poprvé aneb koncert v Gongu, který jsme vloni úplně míjeli. Kronos Quartet – to se prostě musí zažít. No a co se týče dalších interpretů a headlinerů letošních Colours of Ostrava, pak The Cure určitě a jednoznačně. Tihle šedesátiletí borci strčili svou dvouapůlhodinovou palbou do kapsy téměř všechny. Zaz byla sázka na jistotu. Ale protože na Colours se jezdí nejen obdivovat, nýbrž i objevovat, tak za všechny bych jmenovala John Butler Trio. O čtvrtečním závěru na hlavní stagi se píše těžko, davy si získal, děti byly smutné, že ho nevidí, protože hraje pozdě, a já si nakonec po nějaké té deci taky tři písničky zabroukala. I když jsem měla v puse trochu hořko a tím vínem to nebylo.
A ještě poslední rady.
Připlaťte si za Pendolino, nejezděte obyčejným rychlíkem, kde se přes davy v uličkách nedostanete ani na toaletu. Tuto chybu z loňska jsem letos eliminovala. A když si na jízdenky vzpomenete dřív než týden před Colours, volno bude i v pohodlných černých či žlutých vlacích.
Pokud na festival míříte s opravdu malými dětmi, využijte možnosti zapůjčení sluchátek resp. hluchátek. A i když po dvou zkušenostech považuji návštěvníky Colours za kultivovanější jedince než většinu fotbalových fanoušků valících se týden co týden po Letné, zvažte, zda s malými dětmi zůstávat i po setmění.
Suma sumárum:
Colours of Ostrava byly náročné, ale v tom nejlepším slova smyslu a už když jsem vystupovala na Hlaváku z vlaku, těšila jsem se, jak do něj budu spolu s dětmi za rok zase nastupovat. A podle toho, co si vyprávěli ti dva na zadních sedačkách, když jsem je ještě týž den vezla do Krkonoš, netěším se jenom já.
Jednou Colours, dycky Colours.
Mám to asi jako s Jizerskou, no ale o té zas v zimě jo…
Vendula Dittrichová
P.S. Videoreportáž již brzy!
25. 7. 2019
> Komentáře