První závod...delší, než všichni čekali
Portál Kamsdětmi.com fandí seriálu závodů v běžeckém lyžování SkiTour. Stejně tak fandí všem malým i velkým závodníkům, kteří si dokáží na těch úzkých nestabilních prkýnkách poradit v rámci závodů, které tým SkiTour téměř víkend co víkend připravuje. Nejvíce ale fandíme (kdo by to byl řekl :-)) rodičům, kteří vedou k tomu krásnému a zdravému sportu své děti. Když se nám do redakce zatoulal tento dopis, moc nás to potěšilo a mile rádi zveřejňujeme.
Dobrý den,
chtěla bych touto cestou ještě jednou poděkovat organizátorům – bohužel nemohu jmenovitě, neboť jména dotyčné osoby neznám.
Zúčastnila jsem se s dětmi v rámci Kašperské 30 nedělní desítky klasicky. Ještěže byl start v 10.45 :-)
Vyráželi jsme z Javorníka, což není daleko. S ohledem na možnosti parkování a cestu jsme si dali celkem časovou rezervu. Co čert nechtěl, tak jsme hned kousek od našeho domu zapadli s autem do sněhu. Poté, co nás tatínek vytáhl s traktorem, a děti začaly zoufat, že nestihnou závody, jsme se přeci jen na Zadov dostali. Raději jsem nechala auto pod lanovkou a jeli nahoru lanovkou – dobrá práce. Dorazili jsme asi po desáté hodině, akorát se tak připravit na start. V daný moment jsme uvítali vyhřívané šatny a možnost uložení věcí.
Vzhledem k tomu, že dcera byla nejmladším účastníkem závodu a je jí pouze 6, nedělali jsme si žádné ambice. Tajně jsme doufali, že dvouhodinový limit snad zvládneme – jak se později ukázalo, nebylo to tak podstatné (díky za to).
Po startu to bylo ještě dobré, syn vyrazil vpřed a já následovala svojí dceru a povzbuzovala, jak to šlo. Asi po druhé zatáčce jsme byli dostiženi jedním z organizátorů, který uzavíral za námi trať – jemu patří můj první dík a obdiv. Musel vydržet naše pomalé tempo. Snažila jsem se dceru povzbuzovat a v kopcích pomoci „privátní“ lanovkou. Pán trpělivě s námi držel krok, občas jsme prohodili několik slov.
Na občerstvovací stanici už vystáli důlek, nicméně počkali na nás i s Vítkem (mým synem). Ten pak následně vyrazil na další část tratě. Anetka se osvěžila, doplnila energii sušenkami a čokoládou a vyrazili jsme dál. Občerstvovací stanice mohla být konečně uzavřena - díky všem děvčatům, že na nás počkala :-)
Zde se k nám přidala další slečna z organizátorů občerstvovacích stanic a tak mi alespoň cesta trochu ubíhala. Dcera měla další povzbuzení na cestu. Čili už jsme byli čtyři – já a dcera, a pan organizátor a slečna organizátorka.
Díky oběma za trpělivost, se kterou s námi celou cestu absolvovali. Do cíle jsme dorazili sice asi 20 minut po limitu, ale to vůbec nevadí. Na Anetku jsem byla pyšná, že to zvládla. Byl to její první závod na běžkách a myslím, že se s tím poprala hodně statečně. Ještě větší obdiv si zasloužila v momentě, kdy jsem zjistila, že trasa byla zřejmě o cca. 2 km delší... první závod byl tedy nakonec delší, než jsme všichni čekali. Pro nás i pro organizátory...
Možná, že víte komu mé díky vyřídit, možná ne, ale berte to jako díky lidem, kteří zajišťují organizaci.
Pokud nám to vyjde, tak za rok určitě znovu pojedeme, možná dáme i ty dětské závody, uvidíme :-)
Mějte se krásně a hodně štěstí do dalších závodů a akcí
Děkujeme
Jana, Anetka a Vítek Procházkovi
P.S. Omlouvám se, že to píšu jako story, ale nějak jsem chtěla dát vědět, jak je milé potkat příjemné a usměvavé lidi. To se v dnešní době moc nenosí.
Pokud se budete i vy chtít zapojit do dalšího závodu seriálu SkiTour, máte možnost nadcházející víkend v Orlických horách. Tentokrát nebude na startu chybět ani tým Kamsdětmi.com. Těším se na vás ve stopě, SKOL!!!
28. 1. 2018
> Komentáře