Kam bez dětí tentokrát? Zima je tady, takže určitě do Krkonoš | Kam s dětmi – aktivity pro děti a jejich rodiče

E-mail:
Registrační kód:
Zapomněl(a) jste registrační kód?
Aktuální registrační kód:
Nový registrační kód:
Opakovat nový registrační kód:

Zadejte registrační email.

E-mail:

Registrací se přihlásíte se do KLUBU KAM S DĚTMI a zároveň Vám bude umožněno vkládání akcí a tipů do databáze KAM S DĚTMI.
KLUB KAM S DĚTMI Vám bude pravidelně přinášet novinky, newslettery, exkluzivní výhody, slevy a soutěže.

Jméno:
Příjmení:
E-mail:
Telefon:
Instituce:
vyplňujte, pokud za ni budete vkládat do databáze
Kraj:
Souhlasím se zpracováním osobních údajů

Budeme rádi, když vyplníte i další nepovinné údaje, které nám mohou pomoct při vylepšování portálu Kam s dětmi. Naším cílem je být pro vás nejlepším rádcem a pomocníkem, když nevíte kam s dětmi. Tyto data nebudou dle Zásad o ochraně osobních údajů nijak zneužívány či předávány třetím osobám.

Rok narození rodiče:
Jméno dítěte:
Datum narození dítěte:
Přidat dítě

Kam bez dětí tentokrát? Zima je tady, takže určitě do Krkonoš

Už v loňském roce jsem zvala na toulky ve dvou do Rokytnice nad Jizerou a na tamní horské boudy. Náš další díl seriálu „Kam bez dětí aneb i rodiče potřebují chvilku pro sebe“ povede tedy znovu tímto směrem, ale tentokrát ještě trochu výš.

Těžko bych mohla tvrdit, že na tamních kopcích znám každý kamínek, ale něco málo jsem se tam již nachodila, najezdila, nalyžovala, a proto přijměte pozvání právě na hřebeny Krkonoš, lépe řečeno, hřebeny západních Krkonoš.

Má letošní poslední běžkařská túra byla doslova aprílová. Bylo 1. dubna, s dětmi jsme vyšli na Dvoračky (resp. na Štumpovku). Tam se zrovna konalo ukončení zimní sezóny, všichni místní i nemístní se veselili, hráli fajn kapely, svítilo slunce, a i když zima už řekla své poslední slovo, sněhu bylo kolem Dvoraček stále dost a děti v něm neskutečně řádily. Ale já vás chci pozvat trochu výš a od těch malých rošťáků si na chvíli odpočinout…


Běžky jsem si ke Dvoračkám musela vynést, sněhu bylo v nižních polohách přece jen už méně. Pak jsem ale nelenila a vydala se směr Růženčina zahrádka. Je to krpál, o tom žádná, ale stojí to za to. A ty pohledy, které se pak naskytnou na hřebenech, jsou neskutečnou odměnou. Pobíhala jsem tam na těch úzkých prkýnkách a užívala si. Nechávala jsem slunce, ať ukazuje svou sílu, usmívala se na ostatní usmívající se. Projela jsem se k Vosecké boudě, přes pramen Labe, kolem Labské boudy.

No a pak zase pomalu ale jistě zpátky k dětem a povinnostech. Ale upřímně, vůbec se mi nechtělo. Věděla jsem, že to je poslední výlet v sezóně, poslední běžky, poslední jarní slunce odrážející se ve sněhu. A než jsem sjela zpátky k Dvoračkám, ještě jsem na chvilku zastavila a užívala si té přírody, klidu, harmonie.

Budete-li mít příležitost, udělejte si výlet na hřebeny západních Krkonoš i vy, ať už sami se sebou nebo ideálně ve dvou. Já se tam vracím moc ráda, tak třeba se potkáme.

Vendula Dittrichová

 

Další inspiraci můžete čerpat na webovém portále www.kudyznudy.cz nebo na www.ceskozemepribehu.cz.


14. 11. 2017



Přidat komentář

Vaše jméno:
Předmět:

> Komentáře