Kam s dětmi? Jedině do zábavního parku
Pokud už melete z posledního, není nic lepšího, než naložit dítě a odjet do zábavního parku. Tam se dorazíte.
Jako jo, je to drahý jak prase, ale když umíte trochu improvizovat, nemáte důstojnost a nevadí vám neúspěch, tak si to můžete zlevnit.
Samozřejmě, že když přelezete plot, že to máte komplet zadara. Na přelezení plotu to chce ale trochu fyzičku a výpomoc dospělých osob. Těžko taková matka samoživitelka přehodí přes plot kočárek i s miminem, do zubů si dá batole a ladně plot překoná.
Nicméně mnohem schůdnější pokus je taková malá nevinná lež. Většina parků má ceny pro dospělé, pro rodiny s dětmi a často se stává, že děti do dvou let jdou zadarmo.
A tady se můžete ukázat. Stačí přesvědčit pokladní, že vašemu potomkovi ještě nebyli dva roky. Chce to trochu soudnosti. Patnáctiletého klacka asi odhalí i pokladní s šedým zákalem, ale takové tříleté dítě, to už by šlo. Nesmí to být ale žádný hormon, co ve třech letech měří 130 centimetrů a začínají mu rašit vousy. Rovněž se nehodí, přehnaně vyspělé dítě, které ve třech letech oznámí pokladní, že jsou mu tři roky a za tři roky půjde do školy.
Chce to nějakého lehce pomalejšího jedince, který jenom stojí, brnká si na rty a dělá „brrrm, brrrm“ a vy si pořád tak nějak říkáte, že z toho vyroste a vrstevníky dožene. Nebojte. Tak jsem to měl i já se synem. Pro lepší pocit doporučuju snížit laťku vrstevníku. Vyhledejte proto jiné tříleté děti, které rovněž dělají jenom „brrrrm, brrrrm“ a váš potomek vám potom přijde zcela v pořádku.
Nicméně to jsem dost odbočil. Prostě zábavní park je drahý. To se nedá nic dělat. Ono samotné dítě je drahé.
Mladýmu se v parku líbilo. Po té, co jsme za vstup zaplatili plnou palbu, jelikož moje Manželka odmítla mnou nabízenou fintu s dvouletým dítětem, že prý by se hanbou propadla, byl Čeněk vpuštěn do areálu. A že tam toho bylo spousta.
Skákací hrad a třeba taky…. No vlastně tam toho byla spousta, ale my jsme uvízli na hodinu a půl ve skákacím hradě. Ten malej sígr nechtěl pryč. Vábili jsme no na zmrzlinu, na kolotoče, na dinosaury, na trampolínu, na zvířátka, prostě na všechno možné. Ne. Nula. Prý si musí pořádně zaskákat.
Takže jelikož mladej za šest stovek skákal dvě hodiny ve skákacím hradu, tak uvedu pouze jmenovitě, co takový park nabízel za možnosti. Byli tam zvířátka. Měli tam i dino sekci s dinosaury. Měli tam spoustu trampolín. Jezdilo se tam v autíčkách. Měli tam spoustu prolézaček, střelnici na pěnové míčky, mluvící strom, no prostě tam toho měli hodně.
Když Čeněk doskákal, jeli jsme domů.
Pro Kam s dětmi sepsal Dominik Landsman alias Moderní fotr, autor Deníčku moderního fotra
Předchozí článek Dominika si můžete přečíst zde.
27. 9. 2016
> Komentáře