Kam s dětmi? Jedině na hrad
Výlet, potažmo prohlídka zřícenin není jen devízou znuděných důchodců a nadšených historiků a podobných pošuků, kteří si svou zrcadlovkou fotí každou puklinu a šmouhu na zdech. Poměrně solidně se na hradě dá zabít půlka dne i s dítětem. A to není všechno.
Po slunečném a horkém létu by možná nezkušeného rodiče napadlo, že venkovní aktivity s potomkem pomalu ale jistě končí. Naopak. Pro rodiče je mírný podzim požehnání. Není vedro k padnutí ale naopak příjemné počasí k toulkám po venku.
A to je zásadní. Ty toulky. Jakákoliv toulka totiž slibuje, že se dítě unaví. Základním stavebním kamenem každého poctivého a pohodového rodičovství je unavit dítě, aby spalo. To ostatní, jako třeba nakrmit ho, učit ho mluvit a podobně, to je jen přidaná hodnota. Nejdůležitější je, aby ta malá nezničitelná fretka na kokainu konečně únavou usnula.
Proto je výlet na hrad ideální. Jestliže nemáte v okolí žádný hrad, tak zkuste zámek, a nebo nějaký squat.
Je dokonce možné, že takový výlet bude dítě bavit. Je důležité ho před výletem naočkovat pohádkami o rytířích, princeznách a dracích. Potom bude samo chtít jet na hrad. V tom tkví umění rodičovství. Zmanipulovat dítě k něčemu, o čemž si myslí, že to byl jeho nápad. Je to jak v manželství.
V drtivé většině hradů bohužel musíte zkousnout průvodce, který s nadšením a entuziasmem během prohlídky vykládá historii hradu i jeho majitelů. To jsou samozřejmě věci, které normálního člověka nezajímají. Normální člověk se chce podívat do hradu, jak to tam vypadá, možná si udělat fotku v brnění a tím to hasne. Nudné kecy zapáleného historika – amatéra, mu jsou ukradené. A to nemluvě o dětech. Ty už vůbec nezajímá, kterak baron Otakar Popovický II. zatočil se vzpurnými zemědělci uvalení daně na ředkvičky. Děti chtějí akci a chtějí na všechno sahat. Monotónní monolog průvodce je opravdu nenadchne.
Zde je třeba rozverné dítě krotit a zamezit jeho kontakt s historickým vybavení hradu na minimum. Přeci jenom, pokud vám dítě pozvrací secesní sesli ze 16. století v hodnotě půl milionu, to se ten výlet moc rentovat nebude.
Na druhou stranu dnešní kasteláni, potažmo provozovatelé zřícenin (neplést s vizážisty popových hvězd, kterým konec komunismu nezlomil vaz a v éteru straší nadále), vědí, kdo jsou jejich zákazníci, proto do hradů často zařazují dětské programy a propriety. Není proto výjimkou, když na hradě narazíte na dřevěného draka, nebo na papírovou princeznu. Děti jsou z toho úplně odvařeni.
A to nejdůležitější na konec. Hrady bývají na kopci. Do kopce se musí jít pěšky. To znamená, že se dítě unaví. Tolik k teorii.
Praxe je takové, že dítě táhnete do kopce celou dobu na ramenou a když po návštěvě přijdete domů, jste těsně před smrtí únavou, zatímco dítě poskakuje po posteli a hraje si na draka.
Pro Kam s dětmi sepsal Dominik Landsman alias Moderní fotr, autor Deníčku moderního fotra
7. 9. 2016
> Komentáře