Olympijský běh 2016 a čtyřlístek pro štěstí
Naše blogerka Alžběta je zapálená bežkyně, i s dětmi toho zvládá spoustu. Jaký byl její letošní Olympijský běh a jak si to užily její děti?
To se dočtete v jejím článku.
Olympijský běh jsem běžela loni v Ostravě a i když to byl fajn závod, letos se mi tam nechtělo. Jeden z důvodů byl, že je to pár dnů před půlmaratonem v Olomouci, což měl být hlavní závod sezóny. A to už teď neplatí. Po posledním závodu na dráze jsme jeli na dětský den do Háje ve Slezsku a v pozávodní euforii jsem uviděla plakát na Olympijský běh a řekla jsem si, že bych mohla běžet. A když jsem pak za chvilku potkala svoji čtenářku, kamarádku, Vikiho spolužačku Zuzku a ta mě zvala, jestli nechci běžet, byla jsem rozhodnutá, že jo.
Necítila jsem se v nijaké super běžecké formě, ale o to víc jsem se na závod těšila. Nevím proč zrovna dnes a proč tak moc, ale bylo to tak. Předzávodní příprava probíhala podobně jako asi u všech běhajících maminek – do práce, vyzvednout kluky ze školky, trošku si zarelaxovat u domácích prací a vyrazit, aby se kluci mohli zúčastnit dětských závodů. Zázemí závodu bylo v místní základní škole a klobouk dolů před učitelkami a vychovatelkami v družině, že s dětmi namalovali a nakreslili tolik obrázků s motivy sportu a olympijských her a vyzdobili okolí školy. Fakt moc hezké.
V dětských závodech měla naše rodina zastoupení ve třech kategoriích – Peťulka svoji nejmladší kategorii vyhrál. V jeho kategorii byl jenom on a ještě jeden chlapeček, který sice celou dobu běžel jako první, ale pak se rozplakal, že už dál nepoběží. Viktorek a synovec Adámek bojovali statečně a získali oba bronzovou medaili. Viki mi před spaním říkal, že je hrozně rád, že neskončil druhý, protože ta bronzová medaile je taková skoro zlatá, ale kdyby byl druhý, měl by jenom stříbrnou
Doma před odjezdem jsem stihla krátkou jógovou sestavu, abych se protáhla, protože jsem po úterní skupinovce cítila zadek a stehna. Před závodem pak rozběhání, rozcvičení, abeceda, osvědčená klasika.
Přesně v 18h startoval hlavní závod na 4km. Běželi jsme dva okruhy a cíl byl stylově na atletickém oválu. Hned po startu vedla trasa malinko z kopce a mělo to opět tradiční průběh, že hromada lidí začátek přepálí a pak zpomaluje. Dál jsme běželi přes park, potom rovina podél hlavní silnice, kde jsem předběhla dvě holky, co byly přede mnou. Potom zase trošku do kopce, který mi v prvním kole vůbec nevadil. To už jsme ale byli zpátky u školy, kde byla nádherná divácká kulisa a vbíhali jsme do druhého kola.
Běželo se mi výborně, lehce a líp než jsem vůbec doufala. Pak jsem ale v zatáčce při vbíhání do parku udělala blbost a podívala se za sebe. A zjistila jsem, že mám obrovský náskok na holky za sebou a zpomalila jsem. Dobrovolníci podél trati volali, že jsem první žena a já jsem jednoduše zpohodlněla, protože jsem přece první, tak kam se poženu. Naráz jsem začala vnímat, že je strašné horko, že se mi lepí pusa a mám žízeň a že běžím mírně do kopce. Ale běželo se mi pořád výborně a když jsem pak zahlídla školu a uslyšela fandění, zrychlila jsem, užila si cílovou rovinku a doběhla první! Jupí! Vítězství.
A pak jsem koukla na hodinky a nevěřila jsem 15:39! Oficiální čas dokonce 15:38. Celou dobu jsem běžela spíš na pocit, na hodinky jsem se podívala jenom párkrát a vnímala jsem jenom pípnutí, že mám za sebou další kilometr a myslela jsem, že běžím o dost pomaleji. Takže jupijou, radost obrovská. A určitě za to může i čtyřlístek, který jsem měla celou dobu v podprsence. Když jsem se před závodem rozcvičovala, Viktorek našel čtyřlístek a prý ať si ho vezmu na závod s sebou pro štěstí. Dnes mi štěstí opravdu přinesl.
Stát na stupních vítězů se asi nikdy neomrzí a když ještě jako cenu dostane kytici levandule, je to úplně nejlepší.
Tak jo, to je o Olympijské běhu všechno. Mějte se krásně a běhání zdar.
Více o Alžbětě se dočtete na jejím webu www.utikejmamiutikej.cz.
23. 6. 2016
> Komentáře