Výlet za Georgem
Už dlouho jsme vám nepřinesli nový příspěvek z blogu naší bloggerky Ivy, tak to dnes napravujeme. Iva se se svou rodinou přestěhovala do Itálie na konci léta 2014, její příspěvky a postřehy uveřejňujeme zpětně, tak jak jdou po sobě, abyste měli představu, na co všechno si musela ve svém novém domově zvykat a s čím bojovala.
Přejeme příjemné čtení!
27. dubna 2015
Vzhledem k tomu, že se bazén v naší rezidenci s teplým počasím nezvratně mění v zelenou bažinu, rozhodly jsme se vyrazit za lepšími zítřky do nedalekého Portofina. Portofino je kouzelná vesnice hned u moře, kam se vyplatí jet na jaře či na podzim. Mimo davy turistů se jedná o skutečně povznášející místo, které je charakteristické azurovou zátokou, barevnými domky, vysokými piniemi a vlaječkami v ulicích. A kromě toho – a teď přijde ta zásadní informace, bez které byl můj dosavadní život jen šedou pustinou – zde má dům George Clooney! „Let’s pretend we are nannies,“ pravila kamarádka a s vidinou George v plavkách jsme se (se dvěma dětmi) vypravily vlakem do Portofina.
Cesta to byla náročná. V první řadě jsem zjistila, že v Ligurii se matkám s kočárkem prostě nepomáhá. Tohle mě fascinuje. Italové děti milují. Ale pokud mají přiložit ruku k dílu, s velkou ochotou jsem se zatím nesetkala. A tak jsme po cestě několikrát samy zdvihaly dva kočáry nad schody do vlaku, aniž by nám kdokoli ze zírajících nabídl pomoc. Je to tím, že jsme cizinky? Nebo je to prostě jen filozofie – „vy jste si to vymyslely, vy si to taky odmakejte“? Jinak jsou vlaky v Itálii příjemné. Cesta z La Spezie do nejbližší vlakové zastávky před Portofinem – Santa Margherita Ligure – nám trvala asi hodinu.
V Santa Margheritě byl program jasný. Rychlé kafe na vzkříšení, zakoupení lístků na loď do země zaslíbené a půlhodina lovení dětské lahve ze stoky (kam ji zcela účelově zahodila moje dcera). Zatímco jsem se plazila po zemi, moje sluníčko v kočáru nadšeně tleskalo ručičkama. S otiskem chodníku na hrudi budu partie. Cesta lodí byla super! Trochu jsem se bála, jestli se do ní
s kočárem vejdeme, ale vše proběhlo hladce. Z moře je navíc nejlepší výhled na celé pobřeží a děti vše fascinovaně pozorují, nebo usnou – což tento druh transportu staví do čela všech dosavadních dopravních prostředků.
Portofino je nádherné. Na konci cesty nás sice (překvapivě) nečekal George v plavkách, ale zase jsme při procházce narazily na - věřte, nevěřte - ještě lepší mužskou atrakci. Ve velmi pěkné restauraci „I gemelli“ se vyplatí poobědvat. Jídlo je za rozumnou cenu, výhled na přístav pohádkový, obsluha příjemná. A co toto místo staví nad všechna ostatní? Prohlédněte si nejhezčího číšníka, který vypadá, jako by právě vystoupil z nějakého surfařského filmu. Máte? A pak se podívejte na druhou stranu zátoky směrem k baru „Il molo“. Ne, to není fata morgána. Jsou dva! „i gemelli“ znamená „dvojčata“ a pánové patří k mladé generaci místních, která se stará o chod
rodinného podnikání. Jeden má na starosti restauraci, druhý bar. Myslím, že my ženy, matky na mateřské, nepotřebujeme při cestování nutně výpis památek z průvodce. Nám stačí spokojené děti, dobré jídlo (které jsme nevařily) a pěkný výhled. Viva Italia!em chodníku na hrudi budu partie. Cesta lodí byla super! Trochu jsem se bála, jestli se do ní s kočárem vejdeme, ale vše proběhlo hladce. Z moře je navíc nejlepší výhled na celé pobřeží a děti vše fascinovaně pozorují, nebo usnou – což tento druh transportu staví do čela všech dosavadních dopravních prostředků.
22. 8. 2015
> Komentáře