Utíkej mami utíkej!
Tým Kamsdětmi.com se rozrostl o novou blogerku, sportovkyni a v neposlední řadě maminku, Alžbětu Mikolajkovou. Její blog Utíkej mami utíkej získává nejen mezi maminkami stále větší oblibu. Kde bere Alžběta na běhání čas, jak ji v jejím koníčku podporuje rodina, jak fandí její kluci i jak objevují nová dětská hřiště - nejen o tom se s námi chce Alžběta podělit. Její první příspěvek je na téma sladění péče o rodinu a běhání.
Kde na to běhání pořád bereš čas?
Pořád dokola se mě někdo ptá, kde beru na to běhání čas. Někdy je to opravdu otázka, ale často jsou to narážky, poznámky a výmluvy. Proč nejde běhat, proč nemůžu cvičit, proč nemůžu zhubnout...... Když mi někdo začne něco podobného vykládat, vypínám a přemýšlím, jak takový rozhovor ukončit nebo jak utéct. Výmluvy nesnáším. A nemyslím tím jenom výmluvy kolem cvičení, ale obecně. Takové to remcání, že já to mám strašně těžké a někdo jiný to má v životě jednodušší a má víc času. V tomto případě jsem ten člověk s jednoduchým životem a spoustou volného času já :-) Tyhle řeči většinou pouštím druhým uchem ven, někdy ani ne prvním uchem dovnitř. Ale nějak jsem to teď slyšela častěji než obvykle a hlavně pak přišla pověstná poslední kapka, kdy mě to už naštvalo a já se rozhodla napsat tento článek. Asi dva dny ho nosím v hlavě, protože jsem nechtěla jenom napsat o tom, jak moc nesnáším výmluvy, ale pojmout to spíš pozitivně a dát vám pár tipů, jak to dělám já.
No a kde teda beru čas na běhání a cvičení?
Nemám teď na mysli vrcholový sport. Tam všechno funguje jinak. Budu psát o tom, jak běhat a cvičit, když jste běžec hobík a máte děti. Hned na začátek musím napsat dvě věci, které vypadají, že s tím nesouvisí, ale podle mě jsou naprosto zásadní. První je, že mě běhání strašně moc baví a jsem ochotná udělat hodně, abych mohla běhat. Druhá věc je, že mě v tom Viki podporuje a líbí se mu, že běhám.
Ideální situace je, když manžel má pravidelnou pracovní dobu, nejezdí na služební cesty, chodí z práce brzo domů, převezme děti a vy vybíháte. Kousek od vás navíc bydlí obě babičky, které se samy nabízí, že kdykoliv budete chtít, pohlídají děti. Ale zpátky do reality :-D Všechny následující body jsou moje zkušenosti a tipy na to, jak skloubit cvičení, běhání a děti. Každá z nás je v trošku jiné situaci, má různý počet dětí, s různým věkovým rozdílem, různě staré, jiné finanční možnosti, hlídací babičky, bydlení blízko pěkných míst k běhání apd. Někdy jsou dny, kdy to prostě nejde, ale jde mi spíš o pozitivní přístup a o to, že když opravdu chcete sportovat, najdete nějaké řešení :-)
1. Chceš, aby partner/babička/sousedka pohlídal děti. Skutečně sis o to řekla?
Co si budeme říkat, nejlepší je prostě odevzdat děti a běžet sama. Chlapi neslyší na povzdechy - víš, já bych někdy chtěla jít běhat. Je mnohem lepší přímo říct: Chci jít běhat a potřebuju, abys pohlídal děti. Zní to jako úplná samozřejmost, ale není a spousta žen se potom diví. Třeba tchán mi nikdy neřekne, Alžběto, zítra mám odpoledne volno, nechceš pohlídat děti. Ale když jsem mu zavolala, že bych chtěla jít od šesti do sedmi na atletiku, jestli by nemohl pohlídat kluky. Řekl, no jasně, přivez mi je.
2. Běhání s kočárkem
Já mám BOB Revolution SE, což je speciální běhací kočár a je skvělý. Když byl Viktorek miminko, tak jsem ho ještě neměla a běhala jsem s normálním kočárem. Jde to hůř, ale jde to. S Peťulou samozřejmě běhám v době jeho spaní, protože jinak v kočáru nevydrží. A reakce na běhání s kočárem? Řekla bych, že převládají ty pozitivní. V Olomouci jsem třeba potkala běžce, který na mě už zdálky volal, že to je super, že i maminky běhají. Další (taky v Olomouci) se přidal a kousek jsme běželi spolu a vyzvídal, co je to za kočár. A ze skupinky tlustých bab jsem jenom zaslechla šeptání, že chudák to dítě, jak se to s ním musí třást a že určitě nekojím :-D
BOB je veliký, takže se do něj vejde i Viktorek. Někdy slíbím Vikimu, že poběžíme na nějaké prolízačky, kam normálně nechodíme, naložím ho do kočáru a běžíme tam. Dřív jsem jezdila i na bruslích. Největší hardcore je běžet s kočárem, když jsou v něm oba kluci. Nemám double kočár, takže se potom špatně řídí a navíc už jsou oba fakt těžcí :-)
3. Viki jede na kole, já běžím
Tohle bude super, až bude Viktorek větší. Zatím takhle ujede kolem tří kilometrů a docela pomalu. Nějaký top běžecký trénink to pro mě není, ale lepší aspoň pár kilometrů pomalu než nic. Zase se to dá zkombinovat s bruslemi.
4. Nosit dítě v šátku
Peťula prostě odmítal ležet v kočáru. Nějaké procházky nebo běhání s kočárem nepřicházelo v úvahu. Minulé léto, když jsem trénovala na půlmaraton, jsem často Peťulu zamotala do šátku, Vikiho posadila do kočáru a šla s nimi na svižnou vycházku. Nejlépe s nějakým zajímavým cílem. Jednou jsme třeba šli na výstavu "Co dělají čerti v létě" a bylo to dva kilometry tam a dva zpátky. Není to trénink, kterým by se člověk chlubil na facebooku, ale lepší než sedět doma a litovat se, že nemůžu jít běhat.
5. Schody
Miluju schody :-D Když kluci večer spí, vezmu si chůvičku na chodbu a běhám a skáču po schodech. Můžete si vymyslet spoustu variant - frekvenčně s vysokými koleny na každý schod, vyběhnout po dvou schodech co nejrychleji, skákat snožmo po třech schodech, různě to kombinovat....
Poprvé jsem takhle běhala před, když jsem byla s Viktorkem v nemocnici. Chyběl mi pohyb a bylo to i psychicky náročné, takže když večer Viki usnul, šla jsem aspoň na schody. Připadala jsem si jako blázen a navíc jsem se bála, ať mi někdo nevynadá, ale doktoři i sestry to braly v pohodě.
6. HIIT a cvičení doma
Přiznám se, že tohle mě tak úplně nebaví, proto je to až na šestém místě. Ale díky HIITu tvarujete postavu, spalujete tuky. Vybrat si můžete ze spousty cvičení na youtube. Já jsem třeba cvičila podle
Rutina.cz a klasiku
Jillian Michaels. Pořád si říkám, že bych měla cvičit víc, ale třeba to jednou přijde :-)
7. Cvičte na prolízačkách s dětmi
Tohle mě baví moc :-D Na jednom hřišti docela kousek od nás je hrazda, takže super na shyby nebo výmyk. Je tam nízká kladina, kterou různě přeskakuju a s Viktorkem skáčeme panáka :-)
8. Strečink
Velice důležitá a velice opomíjená část běžeckého tréninku, která mě naopak baví. Cvičím večer, když se díváme na film, pár cviků se dá zvládnout i při stavění lega :-)
9. Slečna na hlídání
Tento bod jsem schválně nechala až na konec. Ano, něco to stojí. Ale když jednou za týden děti pohlídá slečna na hlídání, není to zase tak strašná částka a jak jsem zjistila spousta chlapů nemá problém ty peníze zaplatit. Hlavně, když budou mít doma spokojenou manželku, která je nebude peskovat, že nehlídají, málo hlídají, chodí na fotbal/hokej/běhat. Je to spíš problém nás žen, který máme ve své hlavě a který si děláme my ženské mezi sebou. Když si totiž pořídíte slečnu na hlídání a ještě navíc se k tomu přiznáte, v očích některých sousedek a drben z pískoviště se z vás stane "ta, co děcka posílá do Dětského ráje s chůvou místo, aby se jim věnovala" a okamžitě vás některá kamarádka upozorní, že "jsi blázen, když Viktorovi přivedeš domů mladou hezkou holku".
Co se mi zatím moc neosvědčilo:
10. Běžecký pás
Kupovala jsem ho proto, abych mohla běhat večer nebo brzo ráno, když Viktor není doma a kluci spí. Jenomže pás dělá hluk a ten vadí sousedům. Zkusím ještě ten pás přesunout do sklepa a běhat tam. Zatím je ten "stroj na běhání" skvělá hračka pro děti a všechny dětské návštěvy :-)
Sportu s dětmi zdar :-) Alžběta Mikolajková
28. 7. 2015
> Komentáře