Takové (ne)normální svátky
Přestože, nebo právě proto, že kouzlo Vánoc už z mnoha domácností vyvanulo, rozhodla jsem se o těch našich napsat blog, protože tohle bych zapomenout nechtěla...
Jak už jsem avizovala, rozhodli jsme se pro Vánoce čistě a doslova rodinné, kdy jsme s mou sestrou rodičům oznámily, že se jim tam cca 22.12. s oběma rodinkama nakvartýrujeme. Toto osazenstvo čítá sakum prdum deset lidí a ačkoli náš rodný dům není nafukovací, do tří pokojů jsme se vešli. Rodiče jsou naštěstí tvorové láskyplní a rodinně založení, takže toto naše rozhodnutí přijali s nadšením - v nic jiného jsme ani nedoufali, takže záložní plán B prostě neexistoval. A tak jsem se začla přibližně v červenci loňského roku těšit, jak si to krásně všichni užijeme! Já po dvou předchozích letech netěhotná a nekojící (osud to nakonec zařídil jinak...:) ) a sestra po čtyřech letech konečně na rodné hroudě.
Den D nastal. 22.12. ráno, jsem spadla z postele ke kýblu a modlila se, abych tu cestu autem nějakým zázrakem přežila. Ještě dobalit, hlavně nezapomenout dárky. Volá sestra, která už u rodičů je, že její prostřední syn stihl v noci uvařit ve vaně kapry, když jim pustil teplou vodu. Prý byla opravdu studená. V pět ráno, když už všichni tři leželi bokem, šel probudit mého tatínka, který je musel, i přes své přesvědčení, zabít (to předvaření jim dalo řekla bych jemnější chuť..:) ) Jo a mimochodem, nejmladší si ze školky přinesl vši! No, začíná to pěkně, objímám kýbl a jdu zabalilt hygienické potřeby.
Cestou si slibuju, že autem už nikdy nepojedu. Tonda ji zvládá líp než já, za 4 hodiny zastavujeme u našich. Ovládne mě pocit úlevy, že se teď budu moci plně oddat záchodové míse a o Toníka bude i tak dobře postaráno. Jen co svlíkneme kabáty, na stole už čekají štamprle na uvítanou. Inu, Morava. Vždyť i na tohle jsem se od toho července těšila! Bohužel, já si nedám, mám teď kocovinu permanentně. V těsném závěsu za mnou nejmladší syn mé sestry, který díky viróze topil 39 stupni a o kýbl se se mnou nepodělil, neb to nestihl
Dny plynuly ani nevím jak, začínaly pro mne kolem druhé ráno, kdy jsem se i s kyblíkem stěhovala do obýváku na gauč, abych nebudila zbylé osazenstvo pokoje. Kolem šesté za mnou pravidelně začali přicházet probouzevší se děti mé sestry, které s větší či menší radostí sledovaly mé počínání. Chlapci děkovali bohu, že je stvořil s pindíkem a Johanka nabyla přesvědčení, že děti bude jedině adoptovat. Snažím se jim alespoň zapnout televizi, pohádky jsou lékem na všechno, nee? Kamenem úrazu jsou ovšem 4 ovladače, každý určen na něco jiného, které je nutno použít v přesně daném pořadí. Na jednom se musí něco zmáčknout dvakrát rychle za sebou, druhý se nesmí zapínat vůbec a třetí musíte při použití hladit a točit se s ním kolem své osy...tatínek je zkrátka technický typ s monopolem na ovládání multimediálního centra domu..Mimochodem, babička nachází v Tondovo kadeřích dva "všivé broučky"...
Štědrý den začíná poklidněji a já zase začínám věřit na Ježíška. Snídaně (později i oběd) zůstává tam kde má a mužská část osazenstva včetně drobotiny odchází ulovit poslední, ještě živou rybu. Z této akce máme i videozáznam, který ovšem nikdy nesmí spatřit světlo světa, protože si nejsem jista, že se ještě někde jinde v rodinách u tohoto krvavého činu děti tak dobře bavily...Večeře bez zaskočených kostí, s plnými břichy a u stromečku ledy s houslemi. Housle nám byl vůbec čert dlužen, veškeré dárky zůstaly nepovšimnuty, dokud byly v dohledu...Nejstarší sestřina dcera, tělem i duší vědkyně, začíná sbírat vzorky pro svůj dárek MIKROSKOP, takže se modlí, že ještě někde nějaká veš zbyla a přemýšlí, kde sehnat sítnici. Dneska se asi v pokoji zamkneme..Ono vůbec přečkat deset dní v baráku s deseti lidma nemusí být pro každého. Nejen, že se nedá kam schovat, ale kolik se toho se..sní:)! (Takže bychom chtěli ještě jednou poděkovat rodičům, že to zvládli a udělali všem tak krásné svátky. I když to tak nevypadalo, já jsem si je užila asi nejvíc, protože opravdu nevím, jak bych to ve své kondici bez nich v Praze zvládla...:) )
A je tady Silvestr! Johanka přináší oběti na oltář vědy a špndlíkem ze svého prstu doluje kapku krve. Ty krvinky musí být přece strašně zajímavé! Přemlouvání, aby alespoň na chvíli opustila šero svého pokoje a záři mikroskopu se míjí účinkem a tak se jdeme sejít s širší rodinou bez ní. Silvestrovský guláš, svařák a grog je hezká tradice, kterou si třeba příští rok vychutnám plnými doušky a žaludkem. Nicméně kolem třetí se odpojuje má maminka s tím, že jí není dobře a jde si lehnout. Jak jí rozumím! Po návratu domů zjišťuju, že "můj" kyblík není na svém místě a začínám tušit, že dnešní silvestrovský večer bude cool..Sestra s rodinou se pro tuto noc trhá a jdou slavit tam, kde bude živo. Slavnostní večeři, poslední tohoto roku, prožíváme méně než obvykle, někteří z nás neměli ani sílu jít se hezky obléci a těšíme se, až se u televize přetáhneme přes hlavu deku. Mamka zvrací a jaká matka, taká Katka, manžel s tatínkem zachraňují situaci a zapíjejí co se dá. Ještě nikdy mi čas tak pomalu neutíkal a já si tak bytostně neuvědomovala, jak je Silvestrovská televizní zábava nezábavná. Chvílemi obývák připomíná pavilon opic, které si vzájemně v kožichu hledají něco na zub, ale upřímně, je to příjemné...A je to tady! Přípitek pramenitou vodou - mamka netrhá partu - pak hodina ohlušující "válečné" zábavy a hurá na kutě, za hodinu vstávám! V tomto případě opravdu doufám, že nebude platit ono staré přísloví jak na Nový rok...
Snad teď mluvím za všechny, že jsme si svátky opravdu užili a už se těšíma na některé další, méně "nevolnické a všivé" :))
Klidné svátky přeje Kateřina Ševčíková
19. 12. 2014
> Komentáře