Italské tempo
Přinášíme další článek z blogu naší nové bloggerky Ivy až z daleké Itálie…
29. září 2014
Tady v Itálii má všechno své typické tempo. Turistická sezóna pomalu končí, pláže se vylidňují, slunce už tolik nepálí a lidé se začínají chovat normálně. To znamená, že na promenádě mezi San Terenzem a Lerici je najednou více italských důchodců a nezřízené houfy puberťáků vystřídaly maminky s dětmi. Dokonce i ten frajer z půjčovny kajaků pozbyl svého kouzlíčka. Místo chrabrých skoků bez osvěžení rovnou do vody teď v přístavu smutně posedává před svým žlutým stánečkem a myslím, že jsem ho zahlédla, jak si plete náramek přátelství. Musím se přiznat, že mě tahle atmosféra docela baví. Ještě nikdy jsem nebyla v nějaké turistické destinaci „po sezóně“. Je to jako procházet se za oponou po skončení představení.
Na druhou stranu, jakmile člověk jednou nahlédne do zákulisí, pozlátko rychle zmizí. Reálný život je často velmi prostý. Tuto skutečnost snad nejlépe ilustruje náš neúspěšný pokus o zavedení „pevného“ internetu.
Věc se má tak. Objednali jsme si internet u italského Telecomu. Jelikož zde nikdo nemluví anglicky, pomohl nám italský kamarád. Technik, kterého jsem domluvila na 10:00 (italsky umím zatím jen do deseti a při potvrzovacím telefonátu mi to připadalo jako nejlepší varianta), zapojil internet „do zdi“. To znamená, že „ve zdi“ funguje. Jiný technik měl dovézt wi-fi. Místo wi-fi nám přišla SIMka. Děkujme. Po týdnu jsme navštívili pobočku Telecomu, kde jsme měli štěstí, neboť paní mluvila anglicky. Za hlasitého klení nám vysvětlila, že ti… (idioti/blbci/hovada?) nic nezapojili a celým procesem musíme projít znovu. Znovu jsme tedy u paní objednali návštěvu technika. Ozvat se nám měli „a presto!“ Doteď se nám však nikdo neozval. Vzali jsme tedy za vděk mobilním internetem od italského Vodafonu, který má ovšem svoji vlastní „otvíračku“. Ráno obvykle funguje v obýváku, ale dveře od balkónu musí být otevřeny přesně v úhlu 45°. V poledne pak na balkóně na pravém rohu zábradlí. Odpoledne spíš nefunguje. Občas se chytne na sušáku. A večer jej zpravidla vracíme na pravý roh zábradlí. Jak nám bylo sděleno naším přítelem, prý je zde špatná infrastruktura a máme být rádi, že funguje alespoň něco. Zdá se, že i služby v Itálii mají své typické tempo.
Pominu-li tedy, že při odesílání e-mailu musím třikrát podniknout cestu na balkón, kde posunu wi-fi o dvacet centimetrů, po cestě šlápnu postupně na pískací kravičku, kačenku a kelímek, zachráním dítě před neodvratným čelem do zdi a nakonec ukradnu internet sousedům, máme se stále velmi dobře.
Ve volných chvílích, kdy čekáme na signál, podnikáme výlety do okolí. Jelikož okolí je hornaté, osvojili jsme si nošení dítěte v šátku. To znamená, že se ze mě stal šerpa. Onehdá jsme objevili sympatickou turistickou stezku s nádhernými výhledy na zdejší záliv Golfo dei Poeti. Když jsem se tak dívala na zářící mořskou hladinu, napadlo mě, že nedostatek komunikačních prostředků nakonec nemusí být až tak špatný. Budu psát básně, nosit do hor mimina a počítat uhánějící ještěrky na stráni.
31. 1. 2015
> Komentáře