Běhám jako o závod
Spolu se studiem zdravého pohybu Fitnessie pro Vás připravujeme seriál článků s tematikou cvičení a zdravého životního stylu. První díl s názvem fyziopilates si můžete přečíst zde a pokud vás článek zaujal, rovnou se přihlásit na seminář, který se koná 17.8. od 10hod ve studiu Fitnessie. Přihlášky poté směřujte přímo na majitelku studia Mirku Vošickou, miroslava.vosicka@trener-fitness.cz.
.jpg)
Druhý díl ze série článků vám přinášíme právě nyní a je zaměřen na běhání – resp. vydaly jsme se za maminkou tří dětí, Vandou Kadeřábkovou – Březinovou, která doslova a do písmene žije běháním a zde je výsledek našeho setkání.
Běhání je teď hodně populární sport. Jak jste se k němu dostala Vy?
Když mi táhlo na šestnáct, byla jsem jako sloní mládě, neohrabaná, všude poslední, vážila jsem tolik co později před porody svých dětí, a tak jsem si řekla, že takhle ne a musím s tím něco dělat. Nejlépe natrvalo. Docela ráda jsem vždycky jedla, tak jsem nehledala diety (fuj), ale pohyb, který by mne bavil, mnoho nestál a mohla bych vyrazit kdykoliv, na nikoho se nevázat...
Několikrát jsem k večeru vyrazila kolem bloku, ale neobešlo se to bez klasických začátečnických chyb, především jsem vyběhla moc rychle, brzo mi "došlo" a tak mi bylo jasné, že sama to nezvládnu. S takovou postavou jsem ale neměla odvahu vlézt někam do oddílu, i když nejblíž to bylo na Bohemku. Přišla jsem až později se spolužačkou. Ji už tam nikdy nikdo neviděl, já jsem už u běhání zůstala, shodila ty špeky a proběhala se až do první ligy.
Když mi táhlo na šestnáct, byla jsem jako sloní mládě, neohrabaná, všude poslední, vážila jsem tolik co později před porody svých dětí, a tak jsem si řekla, že takhle ne a musím s tím něco dělat. Nejlépe natrvalo. Docela ráda jsem vždycky jedla, tak jsem nehledala diety (fuj), ale pohyb, který by mne bavil, mnoho nestál a mohla bych vyrazit kdykoliv, na nikoho se nevázat...
Několikrát jsem k večeru vyrazila kolem bloku, ale neobešlo se to bez klasických začátečnických chyb, především jsem vyběhla moc rychle, brzo mi "došlo" a tak mi bylo jasné, že sama to nezvládnu. S takovou postavou jsem ale neměla odvahu vlézt někam do oddílu, i když nejblíž to bylo na Bohemku. Přišla jsem až později se spolužačkou. Ji už tam nikdy nikdo neviděl, já jsem už u běhání zůstala, shodila ty špeky a proběhala se až do první ligy.
.jpg)
Jak jde dohromady sport jako takový se staráním se o novorozeně? Dá se to skloubit? Sama jsem aktivní maminka a sportovala jsem hodně před otěhotněním, v době těhotenství a i nyní. A sama vím, že to jde. Jaký je ten Váš recept?Jasně, jde to. Kdo totiž nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby. Běhat s kojencem lze dobře i tehdy, když na něj není hlídání. Pořídila jsem si speciální kočárek, vlastně vozík za kolo (české výroby:)) s nímž jsme naběhali s Matějem třeba kompletní přípravu na maratón. Samozřejmě nelze s vozíkem odběhnout všechno,třeba rychlost nebo členitý terén ne, ale je to hodně dobrá pomoc zejména ve dnech, kdy by to jinak nešlo vůbec. Důležité je ale mít skutečně kvalitní vozík, lehký a s velkými koly. Má menší valivý odpor. Nekazí tolik styl běhu a neodrovnáte si s ním záda, což většina kočárků i vozíků tzv.pro jogging nesplňuje. Když se pak narodil Dalibor, stačilo jen přidělat druhou korbu. Nejtěžší na celém zimním tréninku pak bylo - ty děti obléknout :).
Z osobní zkušenosti vím, že se dá „běhat“ i v den porodu :). Kdy jste s během v těhotenství přestala? A jakým jiným sportům jste se začala v době těhotenství více věnovat?
Prakticky nikdy jsem nepřestala a každé ze tři dětí se mnou naběhalo vcelku 1500km, v průměru 50km za týden, ke konci trochu méně a s přibývajícími týdny samozřejmě pomaleji. To je ale kilometráž, které dosahuji běžně, v přípravě třeba na maratón ještě více. S Matějem jsem posledních šest týdnů jen svižně chodila, ale s běžeckými pažemi, asi jako se dnes chodí s holemi. S Ladou jsem ale přišla na to, že se daleko lépe připravím na porod, a lépe otevřu děťátku cestu na svět, v pomalém klusu, když si do toho malinko "sednu".
Tak jsem v posledních šesti týdnech snížila naběhané objemy, ono to prakticky ani jinak nejde, neboť na takovém "tréninku" jsem strávila při pomalejším tempu daleko více času. Ve čtvrtek jsem si dala ještě svých pět kilometrů, v sobotu se narodila. S Daliborem to bylo ještě jinak. Těhotenství mi vyšlo na závodní sezónu, ale já nevynechala, závody prostě potřebuju - jen jsem si více dávala pozor. Startoval tak se mnou ještě na extralize a na řadě menších závodů až někdy do podzimu. Když mně přešla nálada na běhání, řekla jsem si, že se za dva dny narodí. Po dvou týdnech pořád nic a tak jsem zase začala běhat, vzala do ruky lopatu a rýč a zakousla se do zahrady, a za deset dní byl na světě. Jiné sporty mně nelákaly. Plavání mně nebaví, těhotenský tělocvik mi přijde jako líné povalování, takže pro mně ani jiná možnost nebyla. Vedla jsem také lekce SM systém a BOSU, ale pro normální, netěhotnou populaci. Byl to skvělý doplněk v podobě posilování a kompenzačních cvičení, k čemuž se jinak jen těžko donutím.
Prakticky nikdy jsem nepřestala a každé ze tři dětí se mnou naběhalo vcelku 1500km, v průměru 50km za týden, ke konci trochu méně a s přibývajícími týdny samozřejmě pomaleji. To je ale kilometráž, které dosahuji běžně, v přípravě třeba na maratón ještě více. S Matějem jsem posledních šest týdnů jen svižně chodila, ale s běžeckými pažemi, asi jako se dnes chodí s holemi. S Ladou jsem ale přišla na to, že se daleko lépe připravím na porod, a lépe otevřu děťátku cestu na svět, v pomalém klusu, když si do toho malinko "sednu".
Tak jsem v posledních šesti týdnech snížila naběhané objemy, ono to prakticky ani jinak nejde, neboť na takovém "tréninku" jsem strávila při pomalejším tempu daleko více času. Ve čtvrtek jsem si dala ještě svých pět kilometrů, v sobotu se narodila. S Daliborem to bylo ještě jinak. Těhotenství mi vyšlo na závodní sezónu, ale já nevynechala, závody prostě potřebuju - jen jsem si více dávala pozor. Startoval tak se mnou ještě na extralize a na řadě menších závodů až někdy do podzimu. Když mně přešla nálada na běhání, řekla jsem si, že se za dva dny narodí. Po dvou týdnech pořád nic a tak jsem zase začala běhat, vzala do ruky lopatu a rýč a zakousla se do zahrady, a za deset dní byl na světě. Jiné sporty mně nelákaly. Plavání mně nebaví, těhotenský tělocvik mi přijde jako líné povalování, takže pro mně ani jiná možnost nebyla. Vedla jsem také lekce SM systém a BOSU, ale pro normální, netěhotnou populaci. Byl to skvělý doplněk v podobě posilování a kompenzačních cvičení, k čemuž se jinak jen těžko donutím.
Od jakého měsíce byste doporučila maminkám, které aktivně před otěhotněním sportovaly, aby se postupně začaly vracet k předešlým sportovním aktivitám (samozřejmě za předpokladu, že jsou zcela v pořádku)?
Je to hodně individuální od několika týdnů po několik měsíců. Zatímco znám holky, které začaly znovu po dvou týdnech (včetně mně:)), tak i ty, které se poprvé rozběhly až třeba za půl roku. Ideální je poslechnout své tělo a začít tím, čím jste končily-pokud jste končily chůzí, začnete opět s chůzí, kterou podle svých pocitů postupně proložíte klusem. A zase běháte:)
Je to hodně individuální od několika týdnů po několik měsíců. Zatímco znám holky, které začaly znovu po dvou týdnech (včetně mně:)), tak i ty, které se poprvé rozběhly až třeba za půl roku. Ideální je poslechnout své tělo a začít tím, čím jste končily-pokud jste končily chůzí, začnete opět s chůzí, kterou podle svých pocitů postupně proložíte klusem. A zase běháte:)
Běh jako takový je čistě aerobní aktivita. Co bych jako novopečená maminka měla ještě k této aktivitě přidat, abych jednostranně nezatěžovala tělo?
Určitě posilování a kompenzační cvičení. Prvotním by mělo být zpevnit opět tělesné jádro, tedy pánevní dno, a spravit dysbalance dané předchozím těhotenstvím, což obvykle bývá oslabená břišní stěna a přetížená záda. První pánevní dno, pak břišní svaly od šikmých postupně ke středu, přímé nakonec. Nezapomínáme ale na bránici a souhru s dechem a hluboký svalový systém kolem páteře, příčný břišní...i uvolnění šíje a napravení případné horní svalové dysbalance. Vhodné jsou core cviky ve všech podobách, s pomůckami i bez, SM-systém s gumovými expandery, využívání balančních pomůcek, BOSU, dále protahování a uvolňování přetíženého svalstva.
Pokud jde o běh, i když běháte dlouhé, zařaďte občas cvičení na techniku běhu, abecedu...zlepšíte si styl, zrychlíte krok, eliminujete možná zranění. Nebojte se zařadit sprint, kopce nahoru a opatrně i dolů, zkrátka změny terénu a tempa...zabere přitom daleko více svalů než při pouhém poklusávání. Novinkou je i běh s holemi, tzv.nordicrunning, který může doplnit nebo zčásti i nahradit běžecký trénink v případě rekonvalescence, přetížení, ale třeba i v těhotenství(hole k tréninku používala i čerstvá maminka Bára Špotáková). Mohu vřele doporučit seminář na běh s holemi v sobotu 29.6. ve Stromovce.
Určitě posilování a kompenzační cvičení. Prvotním by mělo být zpevnit opět tělesné jádro, tedy pánevní dno, a spravit dysbalance dané předchozím těhotenstvím, což obvykle bývá oslabená břišní stěna a přetížená záda. První pánevní dno, pak břišní svaly od šikmých postupně ke středu, přímé nakonec. Nezapomínáme ale na bránici a souhru s dechem a hluboký svalový systém kolem páteře, příčný břišní...i uvolnění šíje a napravení případné horní svalové dysbalance. Vhodné jsou core cviky ve všech podobách, s pomůckami i bez, SM-systém s gumovými expandery, využívání balančních pomůcek, BOSU, dále protahování a uvolňování přetíženého svalstva.
Pokud jde o běh, i když běháte dlouhé, zařaďte občas cvičení na techniku běhu, abecedu...zlepšíte si styl, zrychlíte krok, eliminujete možná zranění. Nebojte se zařadit sprint, kopce nahoru a opatrně i dolů, zkrátka změny terénu a tempa...zabere přitom daleko více svalů než při pouhém poklusávání. Novinkou je i běh s holemi, tzv.nordicrunning, který může doplnit nebo zčásti i nahradit běžecký trénink v případě rekonvalescence, přetížení, ale třeba i v těhotenství(hole k tréninku používala i čerstvá maminka Bára Špotáková). Mohu vřele doporučit seminář na běh s holemi v sobotu 29.6. ve Stromovce.
.jpg)
.jpg)
Osobně mám malou holčičku, která s rádoby během teprve začíná :). Ale od kolika doporučujete, aby se děti začaly vést ke sportu jako takovému? A jaký sport je pro malé děti tím nejvhodnějším (dá-li se to takto vůbec nazvat)?Sport pro děti-obecně jakýkoli s důrazem na všestrannost, a tak aby to děti bavilo. Děti také řady soutěží a zkouší své možnosti :). A od kdy? Klidně odmala...v podobě cvičení rodičů s dětmi, sokol, apod. Pozor, varovala bych před jakoukoli předčasnou specializací, což platí nejen nyní, ale třeba ještě v patnácti a příliš přehnaným tlakem na výkon. Osobně preferuji atletiku, nejen proto, že jsem sama atletkou, ale právě proto, že běhat, skákat a házet je základem pro mnohé další sporty. Moje děti atletiku dělají od jednoho roku, ale netrénuji je sama. Trénují a závodí za 1.AK Chocerady, kde jsou trenérky zaměřené na atletiku dětí a jejich specifika, zkrátka svěřím je tu do péče těch, kteří to s dětmi umí (já zase trénuji dospělé:)...atletické oddíly pro nejmenší ale dále rychle vznikají v Praze i celé ČR. Děti mají dobrý pohybový základ, a je to už vidět. Sama bych jim například postoj při házení zdaleka tak dobře nevysvětlila :). Jsou však i opačné názory, má-li z dítěte být jednou atlet, ať dělá cokoliv, jen ne atletiku. Ať kluk zkusí třeba fotbal, naběhá se tam taky a když mu to nepůjde s míčem, stejně prý u atletiky skončí a nebude jí po mnoha letech demotivovaný...tak si vyberte :). Osobně ale preferuji první možnost, je to i logisticky lepší a odpadá jeden velký problém - závody pro celou rodinu na různé vzdálenosti ve všech kategoriích versus fotbalový zápas pro jednoho...
.jpg)
Více se o studiu zdravého pohybu Fitnessie a o Vandě Kadeřábkové – Březinové dozvíte zde: www.trener-fitness.cz a www.longrun.cz.
Redakce Kam s dětmi
24. 6. 2013
> Komentáře