I v těhotenství lze běhat!
Odkládáte mateřství na neurčito jen proto, že byste se musely vzdát svých oblíbených pohybových aktivit? Kdysi to byl i můj problém, neboť od běhu se s "baby on board" obvykle odrazuje a doporučované procházky a cvičení pro těhulky jsou pouhým převalováním...alespoň vzato očima výkonnostní běžkyně, pro niž je nepředstavitelné vynechat atletickou sezónu nebo nejít každý rok maratón či jen třeba Velkou Kunratickou naprosto nepředstavitelné.
Léta přibývala a už jsme do toho museli také prásknout. Načasování vyšlo. Tak, aby se mimi narodilo na jaře a já neztratila pokud možno nic ze svých oblíbených závodů, a navíc, přes zimu se sbírají kilometry v pomalém tempu, tak zvaný objemový trénink...Veškeré informace jsem sháněla ze zahraničních webů a ze zkušeností několika málo známých sportovkyň, které se rychle dokázaly vrátit zpátky na dráhu. Naše společnost, laická i odborná je velmi konzervativní. I já jsem měla dobrý úmysl "konzultovat své záměry s lékařem", jak se i v těch zahraničních článcích píše, ale doktorka šla do vývrtky - a jen se na každé další poradně ptala "To ještě běháte?" ... až jsem si dala ještě ve 32.týdnu pražský půlmaratonek. Pochopitelně v čase o hodinu pomalejším, než jindy. Plný maratón, který se běží v květnu, jsem tehdy dva týdny před porodem odložila raději až na říjen - nevynechala jsem však jeho rodinnou minivariantu v podobě desetinové nesoutěžní trati. Po narození Matýska jsem byla za tři měsíce zpět v lize, i když časy byly trochu pomalejší, již v dalším a následujícím roce ale začaly padat osobáčky na všech tratích od patnáctistovky po maratón, z veteránského mistrovství světa jsem si přivezla stříbro a na stará kolena mne Plzeňáci naverbovali do extraligy. Miminko, z něhož tenkrát vyrostl dnes pětiletý Matýsek, jsem přitom nijak neošidila: i přes plný trénink a závody včetně asi tří maratonů, nijak neutrpělo a bylo kojené skoro dva roky. Tedy i strachy z toho, že se sportováním mléko ztratí nebo zkysne, jsou zcela neopodstatněné, leč stále velmi rozšířené. A trénink s malým dítětem? Když jsem neměla hlídání, "trénoval" se mnou ve speciálním kočárku, nejsportovnějším
vozíku na trhu(používaným též za kolo). Dalo s tak uběhnout i 30 kilometrů. Lada zvolila ještě lepší "timing": přihlásila se již v probíhající sezoně 2010, tedy "běžela" se mnou několik závodů na dráze i veteránské mistrovství Evropy. Dávala jsem si tam už trochu pozor, také tam bylo poměrně velké horko, což může být nebezpečné - nepřivezla jsem tedy medaili, ale dobrý pocit z toho, že to jde. Zbytek sezony včetně listopadové Kunratické (tehdy v 6. měsíci) jsem si užila jako sportovně-společenskou příležitost. Do konce prosince jsem se udržela na padesáti kilometrech týdně, pak jsem snížila na 35. Lada se narodila v únoru a můj návrat byl ještě rychlejší: za dva měsíce jsem si na Pardubickém vinařském půlmaratonu zaběhla čas, který byl jen necelých 5 minut za osobním rekordem a v květnu jsem opět startovala v extralize.
vozíku na trhu(používaným též za kolo). Dalo s tak uběhnout i 30 kilometrů. Lada zvolila ještě lepší "timing": přihlásila se již v probíhající sezoně 2010, tedy "běžela" se mnou několik závodů na dráze i veteránské mistrovství Evropy. Dávala jsem si tam už trochu pozor, také tam bylo poměrně velké horko, což může být nebezpečné - nepřivezla jsem tedy medaili, ale dobrý pocit z toho, že to jde. Zbytek sezony včetně listopadové Kunratické (tehdy v 6. měsíci) jsem si užila jako sportovně-společenskou příležitost. Do konce prosince jsem se udržela na padesáti kilometrech týdně, pak jsem snížila na 35. Lada se narodila v únoru a můj návrat byl ještě rychlejší: za dva měsíce jsem si na Pardubickém vinařském půlmaratonu zaběhla čas, který byl jen necelých 5 minut za osobním rekordem a v květnu jsem opět startovala v extralize. Je pravda, že se běh s přibývajícími týdny zpomaluje. Ze začátku ne, ale ve druhém poločase je to znát. Poslední třetina je pak ve znamení "meditativního klusu" či kachního joggingu, jak chcete...od chůze odlišitelného jen tím, že v tom je alespoň minimální letová fáze. Na svém okruhu jsem ale trávila pravidelně čím dá tím víc času s pocitem, že někdo ty stromy přesadil zase o kousek dále. Co mi jindy trvá čtyřicet minut, se prodloužilo téměř na dvojnásobek prokládaný častými přestávkami – za fyziologickou potřebou, pro trochu dechu a nebo bylo nutné proložit čím dál pomalejší běh chůzí, hlavně do kopce. Perfektně se tím ale udrží základní kondice a obecná vytrvalost, zčásti díky cvičení (bosu, které jsem tehdy vedla) i síla. O rychlosti to sice neplatí, ale tělo ji nezapomíná – s dobrým kondičním základem byla v pár měsících zpátky. Zvládla jsem tehdy i běžecký trénink s klienty, s některými až do 8.měsíce.
Jaké bylo a je běhání se dvěma dětmi? Už když jsem Ladu čekala, věděla jsem, že to bude trochu složitější - a to byl Matěj ve svých téměř čtyřech letech už téměř samostatný. Pak to taky začlo: na trénink, na závody...tři hromádky nejrůznějších věcí: svoji závodnickou, potřeby pro Matěje, hromadu plínek pro Ladu. Hlídací babička také nebyla zdaleka pokaždé a tak jsem často brala do vozíku oba najednou. Tedy dobrý základ pro silovou vytrvalost...Také Lada byla přes rok kojená a musím říci - plínky máme poctivé, látkové! Pampersku bych na dítě nedala, brrr!
No a nyní, není to tak dávno - se přihlásil další špuntík. Takové opravdové Kinder-surprise, které se prozradilo až někdy ve čtvrtém měsíci, navíc s tím načasováním, které bych sama nevolila. Druhý poločas přesně do sezony a narodit se má v jejím konci. A tak šup s plány jinak - maraton (ve vší opatrnosti) v květnu, neb na podzim bych si ho už asi nedala. A to bych asi nebyla já, kdybych si aspoň neodklusla první extraligové kolo. V pátém měsíci. Poslední - no a co? Týden nato jsem vyhrála malý regionální kros, běhám dále sama i s klienty a vím, že za čtyři měsíce už zase máknu. Na Kunratické v plné parádě! Jen zatím trochu řeším, jak se vejdeme do auta.
Svého milovaného Yarýska bych nerada vyměnila za nějaký autobus... Ono také není nutné s lehkým tréninkem čekat celých šest neděl. Pánevní dno se dá posilovat už od prvního dne, procházky se pak dají stupňovat k lehkému klusu...a zase běháte, třeba i za měsíc i méně. Je třeba dávat pozor na spoustu věcí, jak v těhotenství, tak v brzkém návratu, ale to je na samostatnou kapitolu nebo rovnou několik článků. Ale jde to, je to naprosto fyziologické (pokud není nějaký zdravotní problém) - a funguje to tak v přírodě u všech savců. Také naše prabáby si jen tak odskočily z pole porodit, aby se tam s dítětem v šátku posléze zase vrátily.
Matěj i Lada jsou aktivní děti, oba už také začínají nijak závodit – úměrně svému věku. Zatímco Matěj už je ostřílený borec, chodí na atletickou minipřípravku a po prázdninách i do sportovní školky, Lada nezůstává pozadu. Hned napoprvé uběhla dvě stě metrů, což je asi tak, jako pro nás dospěláky třeba kilometr. Myslela jsem, že ji nechám uběhnout třicet a pak ji vezmu na záda. Uběhla to ale celé, v pouhých čtrnácti měsících. (I já jsem údajně podle vyprávění vlastní maminky v roce ušla kilometr...) Samozřejmě z nich nemusí být mistři světa, ani by to nebylo vzhledem k jejich vývoji zdravé. Ale ať je to baví a mají přirozený vztah ke sportu (a stejně tak i k hudbě, ať dělají jazyky...) a když občas cinknou nějakou tou medailí, bude to taková ta dobrá třešnička na dortu.Maminky, ať už se rozhodnete v těhotenství pro jakýkoli pohyb, i tehdy, pokud nemůžete či nechcete, určitě se nezapomeňte zase začít hýbat, až se mimi narodí. Nabraná kila jdou lépe dolů, máte ze sebe lepší pocit a všechno, co je příjemné vám, vycítí i vaše děti. Ty se přirozeně rádi vylítají a pokud samy sportujete či dokonce závodíte, je to pro ně nejlepší příklad do života. Jak na to, se můžete dále inspirovat na stránkách www.longrun.cz nebo na www.trener-fitness.cz. A kdo chce,může se rovnou přidat do našeho klubu aktivních maminek MAMINA. Virtuální běžecký klub je tu pro všechny z nás, co se nechceme nechat svázat stereotypem domácnosti, plen, domácích úkolů a podobných záležitostí. My i naše děti sbíráme body v závodech opravdových i nesoutěžních a i tehdy, pokud nevyhráváme nejrychlejšími časy (o něž tu vůbec nejde), dosahujeme vítězství nejcennějšího - samy nad sebou!
Mudr. Vanda Kadeřábková-Březinová - lektorka běhu společnosti Fitnessie
28. 6. 2012
Sdílej na Facebooku
