Bible mé nejistoty, autorozhovor Milana Tesaře | Kam s dětmi – aktivity pro děti a jejich rodiče

E-mail:
Registrační kód:
Zapomněl(a) jste registrační kód?
Aktuální registrační kód:
Nový registrační kód:
Opakovat nový registrační kód:

Zadejte registrační email.

E-mail:

Registrací se přihlásíte se do KLUBU KAM S DĚTMI a zároveň Vám bude umožněno vkládání akcí a tipů do databáze KAM S DĚTMI.
KLUB KAM S DĚTMI Vám bude pravidelně přinášet novinky, newslettery, exkluzivní výhody, slevy a soutěže.

Jméno:
Příjmení:
E-mail:
Telefon:
Instituce:
vyplňujte, pokud za ni budete vkládat do databáze
Kraj:
Souhlasím se zpracováním osobních údajů

Budeme rádi, když vyplníte i další nepovinné údaje, které nám mohou pomoct při vylepšování portálu Kam s dětmi. Naším cílem je být pro vás nejlepším rádcem a pomocníkem, když nevíte kam s dětmi. Tyto data nebudou dle Zásad o ochraně osobních údajů nijak zneužívány či předávány třetím osobám.

Rok narození rodiče:
Jméno dítěte:
Datum narození dítěte:
Přidat dítě

Bible mé nejistoty, autorozhovor Milana Tesaře

Milan Tesař, redaktor časopisu Reflex a autor knižní novinky Deník rodícího se otce,  tentokrát zcela nezvykle pro kamsdetmi.com vyzpovídal sám sebe.

Román nazvaný „Deník rodícího se otce“ je příběhem o hledání vlastního táty a táty v sobě samém, který je inspirovaný skutečnou událostí. A protože je její autor novinář (pracuje v Reflexu), rozhodl se, že si pro podrobnosti položí několik zasvěcených otázek.

Lidé se možná podiví, že jste Deník rodícího se otce napsal jako poměrně starý muž.
Chápu, kam otázkou míříte, je mi čtyřicet sedm let, ale když se podíváte na mého syna (vy ho vidět nemůžete, ale je to blonďák po mě), měl byste vědět, že jeho stáří rovná se stáří prvních stránek mého rukopisu. A to je skoro osm let. Dřív bych svůj román nepsat nemohl, jelikož do té doby jsem o těhotenství žen nevěděl zhola nic. 
To je zajímavé. Máte nějakou veselou historku z psaní?
Tak veselou snad ani ne, ale možná stojí za zmínku chvíle, kdy jsem si uvědomil, že by „deník“ mohl číst i někdo jiný než moje žena. Když bylo po všem a Toník se šťastně narodil, rozhodl jsem se, že manželce svůj tajný deník svážu a dám jí pod stromeček. Což se také stalo. A dost jsem se podivil, že na rozdíl od kamarádů, kteří se  - když jsem jim četl úryvky – mlátili smíchy, že moje žena upadla do deprese a ptala se, co jsem to za člověka. Ale já to myslel upřímně.
Co jí vadilo?
Kupodivu, ta moje nejistota a strach, že už nebudu mít tolik času pro sebe a své kamarády. Upřímně, ten prosvítá skoro z každé stránky. Já se tehdy doopravdy bál, že něco skončí. Netušil jsem, že něco hrozně hezkého současně začne. 
Pro koho ta knížka je?
Jako ideální čtenář se mi jeví tatínek na dětském hřišti, který hlídá potomka tím, že si čte tuhle knížku. Domnívám se totiž – jinak bych to asi nepsal – že většina pocitů rodících se otců je přenosná stejně jako některé legitimace. 
Je v knížce nějaká věta, kterou máte rád?
Ano, jedna tam je.
Jaká?
Zní:„Tady mě má!“ 
Milane -  mohu vám tak říkat -  co jste tou větou vlastně chtěl říct?
Je to poslední věta knihy a snad je v ní obsaženo všechno, oč mi šlo: hlavně ta ochota odevzdat kus svého života někomu jinému. Čím je kluk starší, tím víc jsem přesvědčenější o tom, že to byla dobrá investice. 
Nechci se vás dotknout, ale není ta vaše knížka jenom žvatlavá limonáda o shánění kojícího polštáře? 
Není, chcete důkaz? Tak poslyšte úryvek z druhé části knihy:„Xagala nebyl žádný polyglot, tentokrát však ještě horší, než jak mluvil, bylo to, co k nám přivezl na pojízdném stolku komorník Rodrigo. Když jsem zděšen hleděl na tu demonstraci, prováděnou na Xagalův pokyn, říkal jsem si, že buďto mě chce potrestat zcela nevtipným smyslem pro humor, anebo aktem hodným těžkého sadisty. Na tom stolku ležel balík vaty, sekáček na maso a miska na COSI. Bylo to šílené, šílené, šílené...“
A sakra. Děkuji za rozhovor.  


Milan Tesař
Deník rodícího se otce 
V románu Milana Tesaře Deník rodícího se otce je obsažen v různých podobách vztah otce a syna. 
Ta hlavní je sevřena v čase, kdy ústřední postava knihy, čtyřicetiletý novinář Simon, čeká se svou manželkou dítě, syna. Vedlejší, nicméně důležitá osa příběhu se pak týká Simonova vztahu k otci, stárnoucímu kytarovému virtuosovi. A je tu i barvitá vzpomínka tohoto hudebníka na jeho vlastního tátu, jenž roku 1949 emigroval do Brazílie.
Román se odvíjí v atmosféře napětí, drobounkých střípků humoru a současně i smutku, z nějž novináře Simona vykoupí jeho čerstvě narozený syn. Zároveň se v osudech klíčových hrdinů rozevírají moderní dějiny naší země. Otázky emigrace, výslechy v kancelářích StB a jejich stopy ukryté se zrádným svědectvím v archivech, český pohled na země daleko za naším obzorem. Příběh zavádí čtenáře i do Itálie, do Brazílie a do Spojených států. 
Až do samého závěru se románem vinou Simonovy pochyby: nečekám, proboha, další dítě se svou někdejší přítelkyní, nyní už nebezpečnou hysterkou? Jsem skutečně synem svého otce, fanfarónského muzikanta? Porodí má žena hezkého, zdravého kluka? Rozuzlení je nakonec šťastné, tak jak to občas bývá i v životě.

Sledujte pečlivě naší sekci Soutěžte, v nejbližších dnech si budete moci o 3 krásné nové voňavé Deníky...budete moci zasoutěžit právě u nás...

29. 11. 2011



Přidat komentář

Vaše jméno:
Předmět:

> Komentáře